Uvedu dva příklady. Jedná se o věci, které jsem v poslední době hodně naposlouchal a o kterých vím, že se staly součástí mých oblíbených desek: Black Sabbath - 13 a Tony Spinner - Rollin´n´Tumblin.
(Zajímavé je, že třeba ten nový Plant se mi na první dva poslechy hodně líbil, asi hlavně kvůli Robertovu magickému hlasu, ale už ho zavál čas a neposlouchám ho, kdežto ti Sabbati se mi pod kůži zadřeli postupně a teď už to mám tak, že když Ozzyho, tak sáhnu po 13-náctce
)Takže:
U Black Sabbath - 13 vždycky vynechávám první a poslední skladbu (End Of The Beginning a Pariah), připadá mi, že tam jsou nějak nepatřičné, navíc..... nevím jak to vysvětlit............. prostě startuju dvojkou God is Dead? a pak (podle mě) přichází každá další písnička s vyšší a vyšší kvalitou a celá deska vrcholí Piece of Mind. Závěrečná Pariah je jak jsem říkal moc rutinérská a jenom by mi kazila dobrý dojem..................
U Tony Spinner - Rollin´n´Tumblin vynechávám šestku Saving Grace (písnička úplně mimo, popíčkářská balada, ke zbytku desky nepasující) a jedenáctku Luv Thang, která prostě také nedosahuje kvalitou na zbytek. Bez těchle dvou je to podle mě úžasná, sevřená, mistrovská blues/hard-rocková deska.
A takových alb mám mnohem více................................................
Asi se mi budete smát, že se povyšuju nad kapely a producenty, kteří nad tím strávili desítky hodin a ví mnohem líp, co a jak,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, no jo, asi to tak bude.
Ale prostě to tak mám.
. Vždy poslouchám od začátku až do konce. Vybrané skladby používám při večírcích s přáteli nebo při sekání trávy.
. Teď to dělám podle nálady a žánru. U alb, kde pořadí nehraje žádnou dramaturgickou roli, rád používám náhodný výběr. Tím, že nevím, která skladba přijde po které, jsem schopný líp vnímat jednotlivé skladby. Dokonce jsem si díky tomu v mnoha skladbách všiml dosud neuvědomělých zvuků, rytmů. A v některých (původně méně oblíbených) skladbách, které jsou třeba mezi dvěma oblíbenějšími skladbami, jsem objevil nové kouzlo, když při náhodném přehrávání ta "slabší" netvoří jen výplň mezi silnějšími. Jako když obraz, který dlouhé roky visel na nějakém místě, přenesete jinam, do jiného světla, úhlu, kontextu. Taky se mohou zvýraznit jiné barvy, kontury...
