Titulek recenze zavání oblíbeným novinářským klišé, ale ve skutečnosti představuje jednu z nemnoha čestných výjimek. Reproduktorové soustavy společnosti Neat Acoustics z pětitisícového historického městečka Barnard Castle na severu Anglie jsou především ostrovní fenomén, který však pečlivě sledují renomované magazíny za hranicemi Spojeného království, namátkou třeba americký Stereophile. Čím je malá nezávislá značka bez silné globální distribuce, jež loni oslavila kulaté třicátiny, tak zajímavá? Dost možná proto, že podle slov svého zakladatele, ředitele a šéfkonstruktéra Boba Surgeonera vyrábí ty „nejmuzikálnější“ reprosoustavy na světě. Hodně o tom napoví kupříkladu řada Iota s největším podlahovým modelem Iota Xplorer, který s kabinety o rozměrech 30 x 74 x 22 cm včetně nezbytných odhmotňovacích jehlanů v poslechové místnosti snadno přehlédneme. Soustavy vyrábějí v anglické manufaktuře ve čtyřech polomatných provedeních. Kromě oblíbené bílé v „saténovém“ laku se nabízejí tři dýhované: dub nebo americký ořech v čirém polomatném laku a dub v laku černém, který zčásti zachovává originální texturu dřeva. Ochranné rámečky v příslušenství chybí, lze je sice objednat jako volitelné příslušenství, což však využívá minimum zájemců.


Řada Iota rostla, ale zůstala při zemi
Nejmladší od nejstaršího ze tří modelů série Iota od sebe dělí dlouhých sedm let a může být, že velice malé dvoupásmovky Iota, určené hlavně pro poslech v blízkém poli, byly v roce 2011 zamýšlené jako solitérní zvukové periferie k notebooku na desku pracovního stolu vybíravého audiofila. Jejich ohlas však předčil očekávání a v roce 2016 proto dostaly zdánlivě kuriózního sourozence, dvouapůlpásmové sloupky Iota Alpha, jež si výškou kabinetů 45 cm příliš nezadaly s velkými regálovkami. V těch se navenek zhlédly „největší“ (rovněž dvouapůlpásmové) soustavy Iota Xplorer: zachovávají podobný poměr stran a jsou vizuálně jejich zvětšeninami, konstrukční řešení hlubokotónové jednotky však leckoho překvapí.

Stěny tuhých kabinetů, které uvnitř tlumí syntetické rouno a na bočnicích ještě molitanové desky, tvoří MDF desky o tloušťce 20 mm, konstrukci navíc zpevňují vnitřní žebra i přepážka, která odděluje dvoupásmovou sekci od akustické komory s podpůrnými woofery. Hmotnost 18 kg na jednu soustavu působí každopádně více než solidně. V horní části se dvěma měniči, jejíž zkosení směruje jejich zvukové vlny k uším sedícího posluchače, velký páskový tweeter AMT (Air Motion Transformer) o rozměrech 113 x 68 mm doplňuje středobasový měnič P1-R3 o průměru 170 mm, který s papírovou kónickou membránou a pevným hliníkovým difuzorem ve tvaru projektilu vyrábí anglická značka už delší čas pro potřeby vyšších modelových řad. Při pohledu na kompaktní ozvučnice na první pohled zapochybujeme o serióznosti kmitočtového rozsahu, který výrobce uvádí v intervalu 25 – 22 000 Hz v nikterak širokém tolerančním pásmu ±3 dB, ale v akustické komoře (posílené na zadní stěně trubicí bassreflexového rezonátoru) směrem k zemi nevyzařuje jediný woofer (potřebnou mezeru 40 mm vymezují zmíněné odhmotňovací jehlany), nýbrž woofery dva v izobarické konfiguraci: jde o firemní typy P1-R2, opět o průměru 170 mm, jejichž kónická papírová membrána je už ve středu opatřena typickou vydutou „prachovkou“.

Tady nemáme tu čest s ničím novým, ale spíše pozapomenutým. Na osvědčenou finesu přišel legendární americký konstruktér Harry F. Olson, který pracoval jako vývojář pro nahrávací společnost RCA Victor, už začátkem 50. let minulého století. Dva reproduktory v tandemu, které spojuje krátký tubus, se v pásmu nízkých kmitočtů chovají jako měnič jediný s dvojnásobnou hmotností membrány a kmitacího systému. Co je však nejdůležitější, k získání téhož dolního mezního kmitočtu bude zapotřebí poloviční objem ozvučnice nežli v případě jediného wooferu (a maximální příkon bude kromě toho dvojnásobný).

O zapojení pasivních elektrických výhybek se výrobce vůbec nezmiňuje, ale v osazení starších modelů z řady Iota využíval bez výjimky výběrové součástky, konkrétně svitkové kondenzátory Mundorf a vzduchové cívky. Na zadní stěně kabinetů najdeme kromě vyústění bassreflexu ještě zapuštěné subšasi s párem pozlacených šroubovacích terminálů, které zvládnou reproduktorové kabely zakončenými holými vodiči větších průřezů i banánky. Charakteristická citlivost šestiohmových reprosoustav (87 dB/m, pro 1 W) představuje nižší průměr, ale každý zesilovač s přiměřenou výkonovou rezervou potěší vyrovnaný průběh impedance, když s minimem 5 ohmů nikdy neklesá pod 83 % jmenovité hodnoty.


Pevné basy tvrdí muziku
Test se uskutečnil v Ostravě v poslechové místnosti společnosti RP audio, kde reprosoustavy na sestavu doplnily komponenty londýnské značky Cambridge Audio, streamer s předzesilovačem Edge NQ a výkonový zesilovač Edge W. Veškeré kabely byly značky Acrolink. Pro test posloužily nahrávky z alb Avishai Cohen: Duende (EMI France, 2012; FLAC 96 kHz/24 bitů), Rhiannon Giddens: Factory Girl (Nonesuch, 2015; FLAC 96/24), Ota Petřina: Super-robot (Supraphon, 1978, reed. 2020; WAV 192/24), Radiohead: A Moon Shaped Pool (XL Recordings, 2016; ALAC 48/24) a Steve Reich: Sextet /LSO Percussion Ensemble (LSO, 2016; FLAC 192/24).

Malé sloupky Iota Xplorer nabízejí živý, mimořádně čistý transparentní zvuk, který má oporu v plných, konkrétních basech ve více než sympatickém objemu, jež reprezentativně pokrývají nejhlubší subkontraoktávu, když nestačí snad pouze u varhan na tóny nejdelších píšťal. Střední pásmo je skvěle prokreslené a lehké otevřené výšky si užívají bonusu víceméně nehmotných páskových membrán. Soustavy umí potěšit expresívnější dynamikou, k níž samozřejmě potřebují zázemí dostatečně autoritativního zesilovače, a až nakažlivě muzikálním projevem – s nimi posluchače dovedou vtáhnout v libovolném žánru „dovnitř“ hudby. Široká hudební scéna s přesnou lokalizací nástrojů a vokálů odpovídá spíše povedené dvoupásmové konstrukci.

Pavel Víšek


Výrobce: Neat Acoustics
Distributor: HI-FI studio TYKON s.r.o.