Gramofon z dílny americké společnosti MoFi Electronics je určen nejen pro začátečníky, ale vynikající poměr ceny a výkonu zaujme určitě i zkušené „vinylisty“.
4. 6. 2019
Pokud se zajímáte o desky delší dobu, tak vám jistě nebude nutné představovat Mobile Fidelity Sound Lab. Společnost od roku 1977 vydává kvalitní remastery klasických alb a je jedním z hlavních dodavatelů v oblasti výroby vinylových desek. Móda přehrávání, z dnešního pohledu již zastaralého mechanického záznamu, je na vzestupu a leckdo si může lámat hlavu proč. Jedno je jisté, vinyl prostě nabízí něco, co vám digitální distribuce nebo streamování neposkytne. Můžete si přinést desku v krásném obalu, nastavit gramofon a pomořit se do světa hudby. Přehrávání vinylu je opakem toho, co většina konzumentů hledá, dalo by se říci, že přístup k přehrávání vinylu je až rituální. Opatrné vyjmutí desky z obalu, letmé prohlédnutí a následné očištění od prachu a nečistot. To vše velmi velmi pomalu, vinyl není „fast-food“, je to prostě způsob poslechu hudby pro fajnšmekry.
Po pomalém spuštění přenosky do zaváděcí drážky vinylu a pohledném usazení v křesle ovšem může přijít velmi často rozčarování. Podprůměrné součásti gramofonu (rozuměj pohon či přenoska) mohou znamenat úvodní limit, který dále ani po pečlivém seřízení prostě nepustí. MoFi UltraDeck patří k těm gramofonům, které jsou během několika desítek minut připraveny pro první spuštění i úplným začátečníkem. MoFi Ultradeck bych nenazval lifestylovým produktem, ale opravdu seriózním gramofonem, který se neztratí ani u dražších sestav. Paradoxní je u tohoto podceňovaného mechanického záznam, že čím promyšlenější konstrukce pohonu a přenosky je, tím překvapivější výsledek.
Ještě dnes mám v živé paměti, jak na mě zapůsobilo srovnání špičkového pohonu JR Audio s tangenciálním raménkem a osazenou přenoskou Miyajima Labs ve srovnání s tehdy špičkovým streamerem LUMIN S1. Jakkoli byl hudební soubory přehrávané LUMINem na vysokém úrovní, tak gramofon byl prostě lepší. Rytmika, dynamika a barvy, to vše měl gramofon bezkonkurenční. Všechny teoretické limitace zastaralého analogového formátu braly za své a chtělo se pouze dál poslouchat. Vzhledem k vlastním občasným zkušenostem s poslechem vinylu na strojích nejvyšší třídy (rozuměj v ceně slušného automobilu) jsem byl zvědav, co lidověji naceněný kousek MoFi dokáže.
Není totiž úplně neobvyklé, že levnější kompromisnější gramofony dokáží poslech vinylu do značné míry zošklivit. K MoFi jsem přistupoval s obdobnými obavami. Na první pohled mě gramofon na fotkách svých designem příliš nezaujal. Situace se ovšem začala rapidně měnit při vybalování. Jasně, není to 30kilové monstrum, jako v případě některých mnohem dražších gramofonů, ale MoFi vypadá velmi promyšleně a podobně jako Rega staví na promyšlené sandwichové konstrukci. Součástí balení je krom samotného pohonu a přenosky také proti prachový průhledný kry, který se upevňuje přímo na gramofon. Konstrukce tedy velmi klasická zcela v duchu minulých dekád.
Bližší pohled
Krom samotného Gramofonu je pod značkou MoFi k dostání také samostatný gramofonový předzesilovač UltraPhono a StudioPhono. Prvně jmenovaný umí obsluhovat jak MM tak i MC přenosky a díky možnosti nastavení zisku a impedanční křivky bude zřejmě velmi univerzální i pro přenosky jiných značek. Další funkcí je integrovaný sluchátkový zesilovač zapojený podle výrobce ve třídě A. Jeho kvality jsou slušné, avšak solidní dedikovaný sluchátkový zesilovač nenahradí. Osobně jsem dodaný předzesilovač UltraPhono střídal s integrovaným řešením v lampovém předzesilovači Leben RS-28CX.
Levnější StudioPhono je v podstatě identické svými možnostmi jako dražší sourozenec, ale postrádá sluchátkový zesilovač. Jestli je jinak obvodové řešení identické se výrobce nezmiňuje, ale je to pravděpodobné. Zajímavostí je, že se na vývoji tohoto gramofonového předzesilovače podílel také Tim De Paraviciny známý z Luxmanu a později také svou vlastní elektronikou E.A.R.
Na návrhu samostatného pohonu se podílel Allen Perkins, známý špičkovými konstrukcemi Spiral Groove, které jsou ovšem cenově ve zcela jiném vesmíru než dnes testovaný produkt MoFi. Inženýr Mike Latvis ze společnosti Harmonic Resolution Systems se zase podílel na antivibračních nožičkách gramofonu. Odpružený tedy není talíř, ale celé šasi, jak bývá zvykem u jiných konstrukcí. Celkově tedy velmi zajímavá skladba inženýrů, kteří se vývoji tohoto „lidového“ gramofonu podílela.
Samotný talíř zaujme máslovým chodem a jeho otáčení bez desky skoro nemáte šanci poznat, což je vždy dobré znamení. Když si vzpomenu na již poměrně drahé konkurenční gramofony, kterým „lítal“ talíř nahoru a dolu jako na horské dráze, tak mi MoFi udělalo opravdu radost. Samotný talíř gramofonu má tloušťku 1,3 palce a hmotnost 3,1 kg. Talíř je vyrobený z materiálu s označením Delrin, což je polyacetát vyvinutý firmou Dupont. Talíř se otáčí na inverzním ložisku z tvrzené oceli. Výrobce tvrdí, že se jedná v případě talíře o kombinaci oceli, bronzu a safíru. Osobně bych uvítal přibalenou kvalitní vazelínu na promazání ložisko, jeho namazání mi přišlo je tak tak. V případě koupě bych investoval navíc do mazání.
Raménko testovaného gramofonu je možná trošku netypicky 10 palcové a výrobce tvrdí, že o palec delší raménko poskytuje výhodu oproti standardním 9 palcovým při korektním „čtení“ drážky vinylu, respektive v menší odchylce snímacího úhlu. Kabeláž raménka poskytnul americký Cardas, který známe jako výrobce kvalitní Hi-Fi kabeláže. Nastavit lze také výšku raménka a azimut přenosky. Jako třešničku na dortu můžeme dodat, že šasi gramofonu a raménko je vyráběno v USA. Přenosky zřejmě vyrábí japonská Nagaoka. Samotná přenoska je prodejná také zvlášť a určitě stojí za experiment proti zavedeným modelům.
Když už je řeč o instalované přenosce, tak její tělo je z hliníkové slitiny a hrot je diamantový s výbrusem Micro-Line. Mnozí budou nad MM přenoskou ohrnovat nos, ale je podle poslechu je zřejmé, že MasterTracker se opravdu povedl. Neposkytuje takovou úroveň detailů jako špičkové přenosky, ale celkový výsledek je opravdu skvostný. Kdysi při poslechu nejmenovaného gramofonu české provenience s instalovanou přenoskou Ortofon 2M Black jsem si říkal, že MM přenoska není to pravé ořechové pro spokojený poslech. MasterTracker je subjektivně (a ve spojení s UltraDeck) mnohem, mnohem lepší.
Jak Mofi UltraDeck hraje?
Pokud přejdeme plynule k pocitům z reprodukce, tak lze bez uzardění říci, že tento tandem zatopí digitálu ve stejné cenové relaci opravdu pořádně. Tam, kde je přehrávač stříbrných kroužků u srovnávaných nahrávek v podstatě „mrtvý“, čímž rozumím plochý a nezáživný, tam UltraDeck opravdu čaruje. Je v podstatě jedno, zda si na něm pustíte Rubisteina nebo rock-popové Europe, vše perfektně baví. Do značné míry na to mají vliv odlišné mastery pro obě média, ale to běžného posluchače nemusí zajímat.
V případě klasické hudby se mi podařilo ukořistit Lisztův klavírní koncert interpretovaný Marthou Argerich pod taktovkou Claudia Abbada. Pokud neberu v potaz vlastní přehrávač Ayon CD-35 Signature a japonskou SHM-SACD verzi tohoto koncertu, pak bych před obyčejným CD na přehrávači v ceně dnes testovaného gramofonu dal přednost právě verzi na vinylu. Vinyl má samozřejmě mnohem menší rozlišení a mnohem méně precizní zobrazení prostoru nahrávky, ale jeho poslech baví mnohem více.
Digitál bude mít vždy a ve všem nad vinylem navrch, už jen rozdíly v separaci kanálů se jeví při přímém srovnání se zastaralým CD jako vtip. Nicméně, vinyl dokáže kontrovat neskutečnou hudebností a zábavou i bez akcentování svých nedostatků. UltraDeck baví, a i přes relativně omezené možnosti dokáže hladce oddělit zrno od plev i v případě vinylů. Starší udržované vinylová alba jsou zábavná. Je jedno, zda si pustíte starší Dream Theater, Sonatu Arcticu nebo Garyho Moora, všechno pulsuje a baví mnohem více než alternativy na CD.
Pokud je vaší doménou výhradně klasická hudba, tak se bude zřejmě vždy lepší orientovat na SACD alternativy, nebo případně soubory ve vysokém rozlišení či CD. Pro jednodušší žánry jako je rock, pop nebo blues dokáže být dobrý vinyl na testovaném gramofonu spásou. Milt Jackson Quintet nebo album Heavy Weather v podání Weather Report (Columbia) doposlechnete bez náznaku nudy až dokonce.
Závěr
MoFi se svým gramofonem ukazuje silné stránky vinylu a poslech vás baví, což akcentuji už po několikáté, ale nudného Hi-Fi je všude více než dost. Podle mého názoru je nejdůležitější celkový výsledek a komponent nemusí excelovat v jednotlivých disciplínách, jako často protěžovaná detailnost nebo neutrálnost, často zaměňovaná za suchou nudnost. Poslech hudby by měl bavit a inspirovat ke hledání další hudby, jinými slovy dělat radost. A to je přesně to, co UltraDeck umí a dělá.
Samozřejmě se dá jít v tomto ohledu ještě dále, ale také za úplně jiné peníze. Spojme přenosky Miyajima nebo Koetsu s vhodným ramenem a dostaneme ještě barevnější a opojnější zvuk vinylu, ale UltraDeck pro začátečníka nabízí opravdu skvělý balíček za cenu, která je ještě v dimenzích běžného pracujícího smrtelníka. Nevím, jestli má smysl zkoušet nižší modely StudioDeck s nižší řadou přenosek, ale vrcholová nabídka MoFi mě jednoznačně zaujala. Za zhruba 59 tisíc korun se bude pro UltraDeck hledat konkurence jen velmi, velmi těžko. Dostanete totiž kompletní a velmi dobře fungující balíček, který dokáže zúročit i naprostý začátečník.
Petr Štefek
Výrobce: MoFi Electronics
Distributor: HI-FI studio TYKON s.r.o.
Hi-Fi studia: HI-FI studio TYKON, Audiofriend