Za pouhou módní vlnu už renesanci gramofonových desek nepovažují ani příznivci digitální distribuce hudby v širším slova smyslu. Poptávka po gramofonech utěšeně roste a společnost ELAC Electroacustic ze severoněmeckého Kielu se proto rozhodla vrátit lesk obchodní značce Miracord, pod níž vyráběla gramofony už v 50. letech minulého století. První a zatím stále nejvyšší model Miracord 90 (za 65 000 Kč) měl premiéru v roce 2016 při příležitosti 90. narozenin firmy, což ostatně připomíná jeho typové číslo, ale další dva následovaly až nedávno, nejdostupnější Miracord 50 a zástupce nižší střední třídy Miracord 70 (stojí 13 000 Kč, resp. 31 000 Kč), jemuž se budeme věnovat v tomto testu. Vyrábí se v jediném černo-stříbřitém provedení bez odklopného protiprachového krytu, protože konstruktéři chtěli vyloučit sebemenší rezonance, jež by se mohly přenášet na přenosku. Krédo Tomáše Bati „náš zákazník, náš pán“ má však obecnou platnost, takže kryt z čirého akrylového plastu představuje za 6000 Kč volitelné příslušenství.

Fortelná konstrukce, elegantní design
Tuhou silnou základnu se zaoblenými rohy tvoří „sendvič“ z několika vrstev MDF desky, která dostala povrchovou úpravu silnou vinylovou fólií. Hladká na horní desce evokuje černý klavírní lak a strukturovaná po obvodu neméně přesvědčivě kartáčovaný hliník. Konstrukci základny dole uzavírá nízký plastový podhled se čtyřmi pryžovými patkami v rozích.

Robustní talíř z čirého tvrzeného skla (ø 300 mm), na něž jinak narazíme třeba u vyšších modelů gramofonů anglické značky Rega, o váze více než solidních 2,6 kg, zajišťujících potřebnou setrvačnost (a otáčkám stabilitu). Černá keramická vrstva na jeho dolní straně brání nechtěným optickým efektům, jež by mohly případně (podle nasvícení) souviset se schopností skla vést světlo. Velký talíř s tenkou filcovou podložkou pod gramodesky na horní straně je ve středu opatřený otvorem pro ocelovou hřídel subtalíře, otáčející se s minimálním třením v ložiskovém pouzdře ze sinitrovaného bronzu na keramické kuličce. Stabilní pozici talíře zajišťují čtyři kruhové „podušky“ z modré silikonové pryže. Pohon subtalíře pomocí plochého pryžového řemínku, filtrujícího už tak zanedbatelné vibrace, obstarává pružně uložený střídavý synchronní motorek z výrobního programu nizozemské společnosti Premotec. Rychlosti otáčení (33,3 a 45 ot./min.) volíme ručně na odstupňované řemeničce na hřídeli motorku, což poněkud zdržuje obsluhu. Toto řešení se mnohem častěji používá u gramofonů s elektronickou regulací otáček (to je i případ Miracordu 90, z něhož konstruktéři pro Miracord 70 řadu prvků využili), tady ovšem musíme dříve sejmout velký talíř. Někdo možná namítne, že sedmipalcové singly neposlouchá, ale „pětačtyřicítkou“ točí i leckteré audiofilské reedice nebo dvanáctipalcové maxisingly.

Přímé hliníkové raménko má integrovanou hlavici se standardním uchycením (s roztečí 12,7 mm), která je standardně osazena mladší verzí japonské MM přenosky Audio-Technica AT95E s eliptickým snímacím hrotem. U raménka, jež se základnou spojuje přesný mechanismus na bázi kardanova kloubu, nelze nastavit vertikální snímací úhel VTA („výšku“), jeho dostředivou sílu kompenzuje magnetický antiskating, který se nastavuje kolečkem vpravo. Protizávaží za kloubem raménka je opatřeno jemnou stupnicí, takže nastavení svislé síly na hrot nevyžaduje speciální váhu. Uživatelský komfort se omezuje na ruční, hydraulicky tlumený zvedáček raménka a dobře přístupný kolébkový vypínač motorku, který se před zrakem estétů skrývá vlevo dole pod základnou.

Veškeré přípojky soustřeďuje malý panel v zadní části gramofonu. Signál z přenosky je vyvedený na pár pozlacených zdířek pro konektory cinch, v jehož blízkosti nechybí ani šroubovací zemnící svorka. Výčet uzavírá zdířka externího napájecího adaptéru 24 V, který přispívá k vyššímu odstupu rušivých napětí od užitečného signálu. Výbava zahrnuje už pouze přibližně metrový signálový kabel se samostatným zemnícím vodičem, zakončený páry pozlacených konektorů cinch.

Přenoska pro první okouzlení
Test se uskutečnil v Praze na Žižkově v poslechovém studiu AUDIOEGO, kde gramofon doplnily integrovaný zesilovač s digitálním zpracováním signálu Devialet Expert 140 Pro a dvouapůlpásmové podlahovky ELAC FS 247.3. Díky francouzskému zesilovači, který má on-line přístup k databázi parametrů víceméně všech dostupných MM i MC přenosek a dokáže si tak zátěž optimalizovat, nabídl gramofon až překvapivě kvalitní zvuk i z nejrozšířenější magnetodynamické přenosky základní třídy s doporučenou cenou 990 Kč. Na tomto místě si musíme vysvětlit filozofii, s níž velké značky přistupují ke gramofonům nejmladší generace, přicházejícím na trh v posledních letech. Specializovaní high-endoví výrobci dodávají své gramofony obvykle bez přenosek, případně své základní modely osazují zvukově odpovídajícími přenoskami, jež zahrnou do koncové ceny, která už Miracord 70 citelně převyšuje. Volnou analogii nabízí uzus u CD přehrávačů, kde komponent za 30 000 Kč v příslušenství doprovází signálový kabel „k vyzkoušení“ přístroje, který pořídíme za desítky korun, tedy zlomek jeho ceny. U naší analogové techniky to sice není až tak dramatické, ale nelze se pozastavovat nad tím, že většina gramofonů má na víc. Každého, jehož hudební svět se třeba ještě nedávno omezoval na streamování komprimovaného audia ze služby Spotify, dokáže „magnetka“ Audio-Technica AT95E v gramofonu Miracord 70 (s dopomocí dalších kvalitních komponentů) vyváženým měkkým zvukem s víceméně bezproblémovými sykavkami, solidními basy a dostatečně širokou hudební scénou okouzlit. Nikoli nadarmo se však říká, že „s jídlem roste chuť“. Pro náročnější diskofily bude upgrade gramofonu otázkou blízké budoucnosti. Pozornost si v tomto ohledu zaslouží trojice MM přenosek s cenou, která výrazněji nepřevyšuje pět tisíc: MoFi Electronics StudioTracker, Ortofon 2M Blue a Rega Elys 2. Volba kterékoli znamená pro zvukovou kvalitu přestup do vyšší „ligy“, kam gramofon samotný patří.

Pavel Víšek


Výrobce: ELAC
Distributor: BaSys CS s.r.o.
Zapůjčil: AUDIOEGO s.r.o.