Tohle není typický dotaz, ani pokus o flamewar. I když na konci dotaz vznáším. Spíš mi jde o osobní postesknutí nad kvalitou zvuku digitálních souborů vůbec.
Jsem z generace odchované dovozovými vinyly 70.-80.let, pouštěných na gramochassis typu NC+něco. Ty se většinou připojovali k zesilovači Tesla. Movitější si mohli dovolit něco z tuzexového dovozu (např. Pioneer, Aiwa). Zdroje zvuku byly většinou vinylové LP desky, nebo záznamy na kotoučových magnetofonech, nebo CC kazetách (stějně z těch vinylů od lidí, co je poskytli k nahrání). Zvuk byl analogový, praskal, plný šumů (na kazetách bez dolby B/C). Bylo v něm ale něco, co se dnes u digitálních souborů nevyskytuje. Osobně jsem si to uvědomil poměrně nedávno, když jsem slyšel jednu oblíbenou nahrávku, kterou jsem kdysi vlastnil na tom vinylovém LP. Nemluvím o 128kbitové mp3, ale o flac, nebo ape záznamu, který by měl být stejný jako "originál" master. Pouze teoreticky. Opravdu, když jsem ten záznam slyšel a to na kvalitní aparatuře Denon, myslel jsem že mám špatný sluch. Možná to bude pravda, všichni stárneme. Nebyl to ale pouze můj dojem. Jednalo se o rockovou muziku 80.let, nepodstatné jakou. Dynamika plochá, basy jako ze studny, nejhorší to bylo s výškami činel nebo perkusí, které tam nebyly prakticky vůbec. Dlouhá léta z donucení situací poslouchám muziku z digitálních zdrojů, omezuji mp3 maximálně. Je to ale opravdu bída a mizérie, kam se "střední" kvalita poslechu dostala. I když jsem měl možnost slyšet super kvalitní aparatury různě u známých, kteří investovali 7místné částky, subjektivně je dojem ze zvuku skoro stejný. Pamatuji si z minulosti na sound procesory typu dbx, které upravovali zvuk nekvalitnějších záznamů. Určitě jsou i dnes, podělí se někdo o zkušenost, jestli se nimi tento zvuk dá "vylepšit"?
Díky za reakce
Petr

vylepsit se to da vylepsenim digitalni vetve ... netusim co myslis presne kvalitni aparturou denon, zadny kvalitni dac denon neznam. p.s. klidne se zastav na poslech

bluenite:
Ta otazka je prilis nekonkretni a obecna. Je mozny, zes byl zvykly na silne zkresleny a tim vyrazny zvuk a soucasna aparatura nahravku prehrala tak, jaka je. Stejne tak je mozny, ze ona sestava Denon (vcetne beden a akustiky) stala za prd.

PavelDosko:
OT: Pozvi me a stavim se se svym SACD .

Pitrs : kdykoliv , i DSD format hraju

.
.
bluenite ------ jo, někdy je to divné. A divné je, že to nefunguje vždycky - některé nahrávky hrajou dobře a jiné prostě ne. Když třeba hraju ze Spotify, tak třeba Accept - Balls to the Wall bezproblémů, tak jak ho znám z kdysi (dokonce lepší basa), ale třeba první deska Tyrant - Mean Machine, kterou jsem kdysi sjížděl denně a byl to pořádný nářez............ přes Spotify děs běs hnus jak vůz. A to nemluvím o tom koncertním albu od Tyrant, které je taky k dispozici -- to se absolutně nedá poslouchat.
Nebo Ted Nuggent a jiné hardrockové věci ze sedumdesátých let, na které tady často v "Co právě poslouchám..." odkazuje člen Lechos. Některé kousky jsou přes digitál neposlouchatelné a já si je z vinylů fakt pamatuju jinak..........

Na druhou stranu je pravda, že čím hlouběji do minulosti, tím víc bývá slyšet, že tehdejší záznamy nejsou dokonalé.

Podle mě jde o kombinaci dvou věcí -- jednak staré záznamy prostě nejsou tak dobré jako moderní a přehrávaly se na jiných aparátech, ale často je to taky odfláklá digitalizace. Čert ví.

(((P.S. Zjebat někoho za špatný aparát (o kterém dotyčný jebatel samozřejmě nemá ani tušení) hned v první odpovědi na první příspěvek, to je fakt síla)))

nikoho jsem nejebal, dadafte, přečti si to ještě jednou ... obecná rada jak zlepšit zvuk digitální větve je prostě jí zlepšit, stejně jako u analogové ... navíc přijít s prvním příspěvkem a hned odsoudit "nové" formáty které slyšel na neznámo čem je taky divné, co si budeme povídat, nahrávky jsou kolikrát špatné na jakémkoliv nosiči, flac záleží taky od nahrávky ze které byl udělán, ale šmahem odsoudit nové formáty v porovnání s dávným poslechem repro a gramo tesla je dost hrr.

at vam to hraje

Dovolil bych si drobný komentář. Moje dosavadní zkušenost s hires formáty je taková, že na mé aparatuře, řekněme střední třídy, spíše hodně rozlišující, je pro běžnou rockovou (nebo řekněme bigbítovou:-)), folkrockovou a popovou produkci přínos vyššího rozlišení velmi diskutabilní. Nemluvím záměrně o vážné hudbě, tu poslouchám míň. Analogově a příjemně znějící CD verzi Hotelu California od Eagles (například) vyšší rozlišení nepomohlo a zároveň mě ten zvuk z CD baví daleko víc než některé nové nahrávky v hiresu. I tehdy byla práce zvukařů velmi různorodá. Bohužel někde fakt není kde brát a nepomůžou ani bity navíc:-). Proto bigbíťáci starších ročníků nedají dopustit na vintage stroje - hrají víc "na ucho", vytáhnou ty správné "basy". Nedávno jsem pomáhal známému-bigbítomilci v Melisse vybírat aparát a při poslechu svých "Párplů" postrádal hutné basy a domáhal se větších beden. Naštěstí pan Holzner trpělivě vysvětloval, že v těch nahrávkách ty basy holt nejsou jak by měly být a vyřešili jsme to subem, kde si jich může objemově vytáhnout dle libosti a na jiných nahrávkách ho zase vypnout.

To je ale normálka, nahrávka od nahrávky je to jinak. Zrovna Hotel California v hi-res je vynikající, spolu se Supetramp - Breakfast in America jsou to naprosto referenční nahrávky.

Vzdy je to o konkretnom titule. Mam viac HiRes, ktore sa mi subjektivne pacia viac, ako CD verzie a naopak. Niektore su na nerozoznanie, tak ich mam v HiRes iba kvoli dobremu pocitu. Niektore HiRes sli do kosa a zostali CD verzie prave kvoli mizernemu masteringu. Treba si vyberat a nie je zle si spravit aj analyzu DR - clovek si aspon overi, ci to skrieka len kvoli jeho debilnej nalade, alebo je to naozaj tak.

HiRes vo vseobecnosti dobry zvuk nezarucuje. Iba dava sancu, aby bol ten zvuk dobry. Ale to aj CD a vsetci dobre vieme, ako je to s kvalitou dnesnych nahravok. Taka je realita a musime s nou zit.

Formát zvuku je jen obal, ve kterým může být dobrota nebo taky lejno. Za mě dobře udělanej redbook naprosto stačí. Kostka zvuku s ořezanýma špičkama jde téměř vždycky z kola ven. Je to slyšet a ve foobaru taky rovnou vidět:

Bojím se, že všechny formáty mají stejný původ:-) Pochybně sejmutou muziku nezachrání nic, jen už to, co je zprzněné při záznamu, zprzní zvukař, který si myslí, že on to umí nejlíp. A výsledek je, jaký je.

Dále mám takový postřeh, že muzika, která mě "bere", mi nevadí zdaleka tolik, byť je obvykle mizerně technicky nahraná, jako muzika, která je sice dokonalá po technické stránce, ale poslouchat se prostě nedá, nebo aspoň ne vícekrát, jak 1x za pětilektu (různé šukací džezy a ženské onanie...). Je to o emocích, co která muzika komu řekne a zejména (aspoň v mém případě) je to často o tom, co jsems e naučil poslocuhat v mládí. proto mi nevadí mizrený Fireball od DP, nebo 1 od LZ, je to o tom obsahu. To byl jako příklad, ale na druhé straně, jak mám rád Mika Oldfielda, CD Man on the rock - tak za to bych zvukaře poslal na 20 let do Jáchymova...Jaký balzám proti tomuto paskvilu je třeba starý dobrý Amarok. Nebo jiný příklad - E.Clapton a jeho Pilgrim - zvukový ( a žel bohu i obsahový) děsběs - například proti From the cradle...

Mam to podobne. Ak ma hudba nebavi, tak moze mat DR 40 a nic z toho. Vsetko by to malo byt niekde "uprostred".

Já jsem to tak nějak v poslední době přestal řešit,jestli je to hires nebo ne.Jednak se vtom nejde pořádně vyznat,myslím zdroj nahrávky,jednak jsem konečně zjistil,že nejdůležitější je,jestli mě nahrávka baví nebo ne.A je mi vpodstate jedno,jestli to píše 384 kHz,nebo 44.1.Bud je nahrávka dobrá,nebo stojí za prd a je jedno kolik kHz má.To je můj názor

bluenite píše: ↑

02 říj 2017 19:00

Tohle není typický dotaz, ani pokus o flamewar. I když na konci dotaz vznáším. Spíš mi jde o osobní postesknutí nad kvalitou zvuku digitálních souborů vůbec....

Kotoučák, gramofon, kazety... jsem bohužel neslyšel už ca 30, 20 a 10 let (v tomto pořadí). Posledních 10 let hraju výhradně digitální zdroje a poslední roky nejčastěji PC a DACy. Když si to bilancuju, tak s digitálem to nebylo nikdy snadné. V posledních letech se naštěstí celá dig. oblast značně vyvíjí. Vlastnil jsem dlouhodobě řadu DACů a USB transportů a pozitivní pokrok je znát. Dostat z digitálu něco opravdu slušného ale stále není snadné a vůbec samozřejmé. Se slušnou digitální výbavou pak ale nemusejí ani ty zatracované MP3 hrát úplně špatně. Lepší formáty "umějí" hrát už docela slušně. Problém je, že spousta lidí používá nepříliš vydařené DACy či má jiné nedořešené/problematické prvky v digitální cestě... Nechci to tu rozebírat podrobně. Osobně bych postesknutí nad "kvalitou zvuku digitálních souborů" tedy změnil na postesknutí nad nesnadností převodu digitálních souborů na dostatečně kvalitní analog? Podle mě to prostě není v těch souborech samotných, ale v jejich nedobrém zpracování na cestě do repra/sluchátek.

Největší problém je vždy nahrávka a mastering, v digitálním záznamu o slušném datovém toku už je zvukové omezení minimální. Když se to povede, strčí výborná nahrávka v MP3 320kbps do kapsy většinu hi-resu a slyšet to je i na levném DACu a aparatuře. Na rovinu, ať si říká každý co chce, zvukový rozdíl mezi SPaudio D1 za 54.900,- Kč a levné USB krabičky Behringer UCA222 za 800,- Kč je řádově menší než rozdíly mezi nahrávkami.