Zdravím a otevírám téma ohledně smyslu Hi-Res audia.

Hned na začátku bych chtěl říct, že se nechci bavit o pseudo Hi-Res, tedy o souborech, které sice jsou deklarovány jako Hi-Res, ale ve skutečnosti vznikly pouhým přesamplováním ze standardního CD formátu nebo dokonce z ještě horších zdrojů. Vím, že takové případy existují, ale to není obsahem tohoto tématu.

Otázka tedy zní - má Hi-Res audio smysl?

Pro mě ano a to z těchto důvodů:

1) Nahrávky v Hi-Res zní oproti identickým nahrávkám v standardním CD formátu 16/44 lépe.
No, popravdě řečeno, zrovna v tento bod je pro mě nejméně průkazný. Ačkoliv technické parametry hovoří jasně - Hi-Res formát umožňuje větší frekvenční i dynamický rozsah a má přesnější (jemnější) samplování - v přímém porovnání se standardním formátem 16/44 jsem nebyl schopný nějaký jednoznačně slyšitelný rozdíl postřehnout. Je samozřejmě možné, že je to dáno úrovní mojí sestavy nebo mým už horším sluchem (tento možný handicap jsem se snažil eliminovat účastí mého syna, který je jednak aktivní hudebník a hlavně má opravdu nadstandardní sluch - běžně odpojuje ze zásuvek nabíječky, protože "hrozně nepříjemně piští").
Je také obtížné sehnat identickou standardní a Hi-Res nahrávku (ano, dala by se vyrobit downsamplingem z Hi-Res, ale kvalitu by asi mohl ovlivnit použitý software - zde mám jen všeobecné znalosti). Já jsem porovnával album Diany Krall - The girl in other room, které mám jak na CD (z něj jsem udělal rip ve FLACu), tak v Hi-Res 24/96. Znělo to opravdu hodně podobně, možné rozdíly byli na úrovni "teď to slyším .... teď zase ne".

2) Psychoakustické hledisko
Možná to zní divně, protože já sám jsem hodně technicky založený a jsem skeptický k různým "voodoo" pomůckám, kabelové magii nebo podobným elementům. Ale v případě Hi-Res souborů u mě psychoakustika jednoznačně zabírá. Prostě mě uklidňuje to vědomí, že mám nahrávku ve formátu, který svými technickými parametry (i když třeba v té konkrétní nahrávce nevyužitými) dalece přesahuje možnosti mého sluchu i všech dosavadních formátů. Je to pro mě např. definitivní konec diskuzí ohledně "ořezaného" zvuku CD oproti vinylu. Konec pochybností, klid, už jen poslech a užívání si dobrých nahrávek - viz. bod 3). Špatná nahrávka zůstane špatnou, ale vím, že to není formátem nebo médiem.

3) Díky zájmu o Hi-Res formáty vznikají audiofilské nahrávky a reedice
Aktuální zájem o Hi-Res (ale také i o vinyl, abychom byli féroví) a s tím spojený generovaný finanční zisk (nic proti tomu, to je realita - dobré věci zadarmo nejsou) umožňuje vydávání audiofilských nahrávek, u kterých se předpokládá zákazník s kvalitní aparaturou.
Pečlivou rekonstrukci původních zdrojů (většinou původní studiové magnetofonové pásky nebo u novějších záznamů profesionální DSD archivní soubory), dobrým masteringem a někdy i remixem vznikají nahrávky, jejichž zvuk je prostě skvělý a to nejen v Hi-Res ale i na CD (viz. bod 1) a vinylu.
A to je pro mě vlastně ten nejdůležitější přínos Hi-Res.

Myslím, že Hi-Res má smysl pouze u nahrávek, které jsou přímo z nahrávacího studia takto udělané.
Reedice přímo z masteru můžou toto splňovat. Nějaké konvertování je už nesmysl a je lépe upsamplingovat původní záznam.
V době digitální distribuce není problém 192/24. Spíše je problém s konkrétními interprety a hlavně současný trend se snižováním dynamiky.
Možná lépe 44,1/16 s DR12 než 192/24 DR5.

HiRes má smysl z původních pasu nebo LP, popr. nativní nahrávky ale tech je jak safranu. A samozřejmě jestli to sestava vůbec dokáže rozeznat ...

Dosko- pravdu máš. Mám ověřeno že ani Hi Res není nade vše. Spíš staré věci mají stereo a prostor velmi dobře nahráno. Víc se s tím zvukaři a samotné kapely vyhrál. Porovnával jsem první vydání CD YES a tytéž nahrávky v Hi-Res a nějak mne to moc nepřesvědčilo. Jste tu zkušenější tak se nechám rád poučit. Ale první vydání ( LP tak i CD) alb je pro mne jakýmsi etalonem, jak to vlastně tenkrát bylo myšleno a jak to ti hudebníci cítili. Navíc jaksi stačí ta CD. Abych je prodával a kupoval znovu - to už v mém věku uši asi nevezmou. A niky mi žádný nosič v extra kvalitě nezahrál ani na xxx aparatuře, tak jak mne to vzalo na koncertu. A to mi nikdo nevymluví.

Dark side of the moon- plně souhlasím a v plném znění podepisuji.

Pre "koncového užívateľa", ktorý chce nahrávku len počúvať a nemieni s ňou ďalej aktívne pracovať (editovať, mixovať ... atď) je "hi-res" zbytočné. Úplne postačuje kvalitne finalizovaný master (a samozrejme následne na adekvátne kvalitnom aparáte aj prehrávaný) vo formáte 16/44.

Za mně určitě smysl má, když si ripnu desku a porovnám 24/96 vs 16/44,1 nemám nad čím dál dumat. Možná je to jen psychoakustika ale rozdíl slyším.

@jirka28: moja úvaha o zbytočnosti "hi-res" platí len pre užívateľa, ktorý doma používa iba prevodník DA. Pri "digitalizácii", ako je napr. ripovanie z LP, je to samozrejme trochu zložitejšie.

Lépe je mít hladkou křivku místo mnohoúhelníku.

Mam to velmi podobne jako Dark side. Hi-res ma jasne slysitelny prinos v kvalite zvuku a ze nekomu (zde bacil) je to jedno, na tom nic nemeni. Rozdil slysi kazdy, kdo neni uplne hluchy a ma alespon trochu hrajici sestavu. Jeste jsem napr. neslysel SACD hrat hur nez CD verzi. Stejne jako jsem nenarazil na 192/24 s DR 5...

Na druhou stranu spickove udelane CD hraje lip nez zmrveny hi-res, byt z primarniho zdroje. To je jasne kazdemu, ale o tom tohle vlakno neni.

Osobne nerozumim nutnosti v dnesni dobe prznit zvuk na uroven 44.1/16 (vyjma vyroby fyzickych CD). Neexistuje pro to jediny smysluplny duvod. Nic se v tomhle rozliseni primarne nenahrava (vzdy v lepsim) a problem s nedostatecnou kapacitou bud prenosu (internet) nebo ulozeni (PC, NAS) dnes uz neexistuje.

@svartenatt: klasický "hifistický problém" typu "hladká krivka vs mnohouholník" vzniká na základe zásadnej neznalosti princípov digitálneho spracovania zvuku.

PítrsPraha píše: ↑

24 črc 2019 20:42

... Jeste jsem napr. neslysel SACD hrat hur nez CD verzi...

Logickým cieľom každého vydavateľa hudby a výrobcov/konštruktérov prehrávačov SACD by predsa malo byť, aby "zákazník" jasne počul rozdiel medzi formátom SACD a CD ... opak by predsa znamenal komerčnú samovraždu

Pánové, aby tahle diskuse měla určitou relevanci, tak by bylo potřeba porovnávat pouze porovnatelné a to nelze v dnešní době zajistit.
Jinými slovy např. CD vs SACD, popř. HI-Res. Všechny nosiče, resp. soubory by musely být nasnímány ze stejného zdroje a nejlepépe z originál master tape, což se mnohdy neděje a někde už ani ta možnost není. Dále, nesměl by se s tím někdo "prasit" ve smyslu údajného vylepšování a opravování dle jeho názoru. Pak ty finální výrobky nemůžete porovnávat v rovině technologií, protože ty mohou být celkem brutálně pozměněny.

Souhlasím co píše Pítrs, ale s výhradou, že existují i některé případy, kdy původní CD je lepší současných SACD. Např. u klasiky to nebývá často, tam si to většina vydavatelů nedovolí, ale i tam někdy starší vydání CD ( sice na pozadí šum ), ale zvukově je blíže reálu, naproti tomu nově vydané SACD bez slyšitelného šumu, ale zesílené a s nepříjemnými středovýškami. U rocku, či popíku např. Queen, kde mi původní nahrávky prvního vydání na CD hrají lépe, než ten pokus Boba Ludwiga o vylepšení nahrávek Queenů na SACD - už jsem tady jednou o tom psal. Skladba "Bicycle Race" z prvního vydání CD, popř. z prvního vydání Greatest Hits na CD hraje naprosto senzačně - při vytočení s mírným lineárním šumem, ale velice příjemně, naproti tomu na SACD to je bez šumu, ale má to celkem nesnesitelný agresivní nádech.
Kvalitní nahrávku, ať už jakéhokoliv formátu ( vyjma audiofilských ), je dnes těžké koupit.

Jj souhlas, měl jsem na mysli stejná vydání.

@bacil2, pokud je původní záznam uložen do 44,1/16, tak s méně vzorky je sinusoida kostrbatější než záznam 192/24. Kde mám chybu?