Krásně napsaný článek.Nemám doma LP,ale vždy si ho rád poslechnu.To jen,abych nebyl napadnut,že držím jedné nebo druhé strane .Ale když si vzpomenu na stanoviska jedné či druhé strany zde na foru....Chci tím jen říct,že mi ten článek dává smysl a je vybalancovaný,což je určitě těžké takto něco napsat.Ale třeba se i pletu.

http://www.audiodrom.net/cs/jak-to-vidi ... vek-vinylu

Ach, jak jsem šťasten, že nemusím tohle dilema řešit

Jo, je to rozumný článek. Když z něj vyberu citaci

Další respektovaná autorita zvukařiny, Bob Clearmountain (Toto, David Bowie, Robbie Williams, Bruce Springsteen, Bob Marley) říká: "Poslechl jsem si to a říkám si ´Proboha, po vší té práci, to je všechno co zbylo!?´ Stěží tam, zůstalo jen pár procent toho, co jsme slyšeli ve studiu.

tak jsou to skoro přesně slova, která jsem říkal na návštěvě kychtaxovi, když jsem vzpomínal na svou praxi ve studiích Supraphonu v létě 1977 při natáčení klasické hudby. Když vezmu, co bylo nasnímané na master tape Studer A80 a co potom vylezlo z LP, tak ta deska byl, bohužel, jen zvukový výsměch. Bohužel technické limity desky jsou obrovské a uznání zaslouží (míněno zvukový a masteringový inženýr), kdo z toho dokáže vymámit slušný zvuk. Nemluvím teď o jazzovém triu, tam to ještě jde i stou přidanou barovou patinou.

Konečně slušněj článek, kterej nic nablafuje a uvádí skutečnosti.

...ale v hifi komunitě 15 století by se za podobné písmo upalovalo
Tvrdil jsem to vždy, deska je technicky překonaná a zbývá opravdu jen ten rituál kolem, kterému občas za rok podlehnu.

S článkem Martina Justana se dá souhlasit, proti tomu není argument, tak to zkrátka je, technická omezení vinylu vůči digitálnímu audiu je zřejmě neoddiskutovatelná věc.
Přesto lze věc vidět ze dvou úhlů pohledu.Úhlu příznivce vinylu a úhlu pragmatika vzdělaného v oboru, i když nelze vyloučit, že i jemu se může reprodukce z gramofonu líbit
Já osobně jsem velký příznivec vinylu, vyrostl jsem na něm, poslouchal jsem hudbu v době, kdy nebyly žádné digitální formáty, pouze deska, nebo magnetofonový pásek a kazeta.
Na druhou stranu mám rád i hudbu z CD. U mně doma LP s CD nesoutěží, užívám si obojího ke spokojenosti
Dlužno dodat, že tituly vydané ve zlaté éře vinylu, hlavně rockové záležitosti hrají na lp lépe nebo líbivěji než na cd .
Neměli bychom se proto dohadovat, zda je lepší to či ono, o poslechu hudby můžeme říci, líbí se mně více poslech z vinylů, nebo : líbí se mně více poslech z cédeček.( či jiných formátů)
O emočním potenciálu lp se nemá cenu zmiňovat,vše bylo řečeno v článku Martina Justana.
Přeji všem mnoho krásné hudby ať z vinylů, nebo ostatních formátů.

Největším omezením zvuku nejsou možnosti formátu, ale lidé, sedící za mix. pulty.

Třeba v připadě zmiňovaného Bruce Springsteena: některá jeho CD jsou tak zvukově zmršená, až je to neuvěřitelné

Já si myslím, že realita bude ještě tochu jinde a důvod není popsaný ani v článku, ale všichni o něm víme. vezmu příklad desky TAAB, která vyšla loni na LP. Takový zvuk jsem osobně nesylšel z ani jednoho CD, kkteré mám doma, a to mám gramec na dnešní poměry ne přiliš vysoké kvality (DD Sanyo TP1000 z 80. let). Hudba z tét desky není o emocích, ale je prostě dokonalá. Možná to bude tím, že na trhu je dnes absolutní minimum (= nedostatek, nejsou) CD, kde záznam není upraven ve smyslu vytažené výšky, nabouchané basy a s úrovní, kdy by staré ručučkové VU metry byly trvale opřené o pravou zarážku. Tím chci říct, že kvalita veškeré CD produkce až na zrnko výjimek je prostě absolutně žalostná. A ve srovnání s tím pak LP ze Supraphonu zní jak mana nebeská (to je sice nadsázka, ale je třeba se zamyslet nad tím, v jaké kvalitě dnes nakupujme CD, o stažených ani nemluvím, protož popis "jak se co dostane na net" z daného článku je ještě hodně optimistickýa domníváms e, že to, co je některých nejmenovaných severech označeho např. jao SHM-CD Japan je prostý soubor zkopírovaný z nějakého smartfounu - iluze si nedělám).

Čili - já mám svlj zvukvý ideál jen jeden a dodnes na něj vzpomínám - asi před 5 lety na výstavě HE technciky v Praze pouštěli záznam z pás na A820 Studer a to na zařízení v celkové ceně do 50 tisíc bez decku a to byl ZVUK s velkým Z. Od té doby jsme nic lepšího nesylšel anikde a na ničem. O tom, že roli hrály asi i emoce, nepochybuji, ono koukat na kus nádherné techniky nebo na krabičku s USB výstupme je rozdíl. Ale ten prvotní záznam je to nej, colze jak nahrát a výsledek není zmršen tisíci dalšími technologiemi a úpravami.

Problém tedy vidím v tom, co ná zvukoví inženýři servírují na komerčních CD.

Vysvětlete někdo prosím, jak je možné, že v mnoha případech, přestože je vinyl tak technicky omezen, dostal digitál od vinylu krutě nařezáno . Uvedu pár příkladů, zajímavé je, že digitální protějšek nevykazoval žádnou kompresi ani clipping, DR byla dvoumístná, přesto to nestačilo.
1-Dire Straits "Brothers in Arms" MOFI 45rpm. MFSL 2- 441
Na tento výlisek nedosáhne žádná verze uvedeného titulu, včetně SHM verzí
2 Miles Davis " Kind od Blue" Classic Records CS 8163
Na tuto desku nedosáhne ani SACD, oproti vinylu je zašumělé, nevýrazné, poslechová hladina drasticky potlačena ( i oproti cd)
3-Yamamoto, Tsuyoshi trio "Midnight Sugar" 45rpm. TBM-23-45
Při porovnání s XRCD 20 bitk2mastering TBM CR 0023, který je také velmi zvukově zdařilý, tak nedosáhne na vinylovou verzi ani náhodou
4-Santana "lll' SOPN 18 SQ Japan
Žádný digitální formát nezahráli nikdy lépe než toto lp
Tak by se mohlo pokračovat dále a seznam by se rozšiřoval o desky Columbia vydané v Americe v 70 tych letech,dále desky vydané na Verve,
v Evropě Decca, Polydor, Vertigo...
Např.anglické vydání DIRE STRAITS " Love over Gold" Vertigo 6359 109 z roku 82, nebylo dosud překonáno zvukově na žádnému formátu.
Jak je tedy možné, že takový formát, technický nedokonalý dosahuje takových výsledků? Vpodstatě je to jedno, protože navzdory různým měřeními a sáhodlouhým elaborátům nejvyšším arbitrem bude vždy naše ucho, bez ohledu na to, jaký formát posloucháme.

Už asi po 100 - R O Z D Í L N Ý M A S T E R I N G

Nosič není viníkem. Kvůli výrobnímu procesu LP vs CD nemůže být použit stejný zdroj obsahu.

Pořád dokola- pro výrobu LP a cd v 80. letech byly použity stejné master pásky.O masteringu pro LP a digital nikdo nepochybuje.Rozdilny druh masteringu by neměl být důvodem snížení kvality reprodukce.Pořád zůstává otázka proč někdy digital na lp nedosáhne.
Možnost formátu, mastering a jeho rozdíly, případně psychoakustika, to jsou velmi slabé argumenty.O jaké možnosti formátu se chceme bavit, když vychází takové " skvosty", které mají i DR-

Vysvětlete někdo prosím

Je to v těch komerčních žánrech a komerčním masteringu pro CD, na LP by to už tak zprzněné nešlo vyřezat. Ta argumentace je pořád dokola.
Pokud by byla úplně stejná výchozí data (což mimochodem nikdo neví), tak deska přidá své kouzlo NF šumu prázdné drážky. Což u žánrů s minimální informací nevadí. Dá se to dodat i do digi dat a v testu to mnozí preferovali.

Je ale potřeba tu argumentaci provedením komerčních žánrů, pokud se chcete dobrat omezení vinylu, opustit a zaměřit se na kvalitní nahrávky klasické hudby, větších orchestrů. Pak se omezení vinylu daná dynamickým rozsahem, šumem drážky atd. jasně projeví.

Mimochodem, v tom vcelku rozumném článku z Audiodromu jsou ale také úplné nesmysly, jako např.

Rozlišení vinylu je nepochybně mnohem větší než rozlišení CD nebo jakéhokoli digitálního média, už jen proto, že se na něj nevztahují omezení Nyquist–Shannonova vzorkovacího teorému. To, co dostaneme z gramodesky, je naprosto hladká křivka bez digitální ‘pixelizace’.

To je typická populární a nesmyslná dezinterpretace a dezinformace.

Pořád dokola- pro výrobu LP a cd v 80. letech byly použity stejné master pásky.O masteringu pro LP a digital nikdo nepochybuje.Rozdilny druh masteringu by neměl být důvodem snížení kvality reprodukce.Pořád zůstává otázka proč někdy digital na lp nedosáhne.
Možnost formátu, mastering a jeho rozdíly, případně psychoakustika, to jsou velmi slabé argumenty.O jaké možnosti formátu se chceme bavit, když vychází takové " skvosty", které mají i DR-4db?
Jak by se asi zvukový inženýr Bob Clearmountain tvářil, kdyby mu přinesli výsledek jeho práce ve studiu, třeba nové album Bryana Adamse a mělo by takovéto DR, to by taky radostí nepopocházel.

Ta stejná data jsou prokazatelná nebo jen kdesi deklarovaná? Jak jsem psal v editovaném příspěvku výše, základní NF šum drážky dělá hodně z magie vinylu, ale funguje to jen právě pro ty citované informačně chudé žánry (Santana atd.). Já těch orig. LP mám též spoustu.

Dasta píše: ↑

09 pro 2017 11:29

...Rozdilny druh masteringu by neměl být důvodem snížení kvality reprodukce.

Takže když ti v nasnímaném zvuku pro verzi A změním levý kanál na růžový šum a ve verzi B nechám vše tak, jak bylo nahráno, bude tvůj pocit z kvality reprodukce stejný? Vážně?