Kdyby Japonci chtěli,tak jim ten lacquer z Atlanticu,nebo jiné značky pošlou letadlem a mají ho kolem čtyřiadvaceti hodin na stole.
Zvuk jpn.vylisků je ovlivněn jiným vnímáním vysokých tónů tamějších posluchačů, oproti Evropanům a Američanům (podobné to je i u televize,jejich naladění obrazu je pro nás neskousnutelné.
Porovnal jsem si přes víkend pár titulů US versus Jpn, GB versus Jpn,a pár dobových vydání proti současným reedicím.Podělím se o poznatky.
Reo Speedwagon "Hi Infidelity" Epic1980 , první US press AL 36844,versus Japan vydání 1980,Epic25-3P-258(fialovo modré OBI).
US vydání je velice dynamické,basy rychlé, přesné,zvuk je vyvážený,nelze nic vytknout.
Jpn press má basy položené krapet níže než americká deska,nejsou však tak přesné, zbytek pásma je zcela bez chyby, reprodukce
se jeví více vzdušná, krapet detailnější.
Pink Floyd "The Wall" EMI Harvest SHDV411
GB první press 1979,versus jpn.první press
CBS Sony40AP1750.
Mám rád PFa to tak, že velmi.Mám všechny jejich desky v několika exemplářích, hlavně ty s Watersem.
Donedávna jsem si myslel, že nejlepší Zeď je japonská,ale předloni po pořízení anglického prvního vydání jsem změnil názor.
Japoňák hraje nádherně, dynamicky, detailně, vzdušně.Anglické první vydání ho však přehraje o parník ve všech zmíněných atributech uvedených výše.
Podání řečového pásma je dechberoucí a až nepochopitelné je co tenkrát docílili udělat se zvukem.Doporučuji toto vydání všem vinylistům,co mají rádi Floydy.
Styx "Cornerstone"1979 jpn vydání A+M AMP6064, versus vydání od Music On Vinyl
MOVLP523.
Japonský výlisek hraje skvěle, reprodukce je strhující, výborný zpěv a podaní basů nezaostává za středovýškovým pásmem, které je plné vzduchu.
Reedice hraje vice na diplomatické podání, méně vzdušnosti,basy jsou v pořádku.
Postrádám jásavost a detaily jpn výlisku.
Nicméně i tato verze přenese radost z hudby, zkrátka chce to poslouchat a neporovnávat, jenže....

liamee má občas dosti zajímavé názory. Tady bohužel zase chyba.. Další zcestné tvrzení. a to ať už se jedná rozdílu mezi kopií a masterem a nebo rozdílné citlivosti sluchu mezi evropanem a asiatem...
Ale rád se nechám poučit

Japonských vinylů mám hodně, ale zatím jsem žádný nerovnával s jiným vydáním téhož titulu, takže ke zvukovým rozdílů se nevyjádřím. Obecně si japonských výlisků cením proto, že mají velice tiché pozadí, s takovým se setkávám jinde jen výjimečně. Současně bývají japonská LP ve velice dobrém stavu, Japonci o ně pečují jinak než většina světa. Dále mají japonská vydání vyšší gramáž obalů a kvalitní tisk. Na druhou stranu, občas z hlediska provedení nerespektují plnohodnotné původní vydání, tzn. z gatefold udělají obyčejné, z reliéfního tisku udělají plochý, apod.
O zvýrazněných vyšších frekvencích na japonských deskách z důvodu fyziologické odlišnosti sluchu asiatů jsem četl jen tady. Zajímal by mne hodnověrný zdroj.

Dasta:
Zvukový rozdíl, který popisuješ u The Wall by mohl potvrzovat, že v UK měli Master Tape první studiové generace a do Japonska šla studiová kopie. Sice špičkově udělaná, ale přece jen kopie, takže je to na zvuku znát.

O rozdílech ve zdrojovém materiálu pro řezání laků nemůže být pochyb,s kopírováním se snižuje rozlišení ztrácí se textury,vzdušnost a lehkost ve vnímání hudby,to co krásně popsal Dasta u srovnání Styx JPN versus remaster MOV "Postrádám jásavost a detaily jpn výlisku" což bude ztrátou rozlišení a zmíněných textur a zase to nahrává pohledu,že ikdyž JPN nejsou takové, jako originály, bývají mnohdy lepší než soudobé remastery(zmíněné vydání MOV je 2013 a JPN 1979 tudíž rozdíl ve zdrojovém materiálu bude zcela zásadní)
V situaci kde už mateřské vydavatelství nepoužije jako zdroj první studiový záznam, tak se rozdíly v kopiích pro pobočky v různých zemích mohou výrazně zmenšit a vliv může mít více "zvukový vkus" inženýrů nebo posluchačů v dané zemi.
Vzpomněl jsem ještě na jedno srovnání z loňského roku a sice Passion, Grace & Fire, Philips – 811 334-1 Holansko 1983
proti tomu jsme měli JPN CBS/SONY – 25AP 2651, taktéž 1983.
Část byla nahrána na podzim v Londýně 1982 a část nakonci roku ve dvou studiích v USA kde se dělaly i mixy,závěrečný mastering u Sterling sound opět USA. V tomto případě ale bylo nhráváno digitálně, takže výsledný materiál - data měli asi všichni naprosto shodný a startovací podmínky pro lisovny tedy vyrovnané.
Je to skvělá kytarová nahrávka,holandský pres myslím zobrazuje dost přirozeně všechny tři kytary včetně rozmístění v panoramě,dynamika,textury za mě radost poslouchat, japonec je jak si vzpomínám posazený mnohem níž až trochu nepřirozeně bez té lehkosti a přirozených barev kytar jako Holandský pres, myslím že bude příležitost ještě čerstvého srovnání a lepšího popisu rozdílů.
Ukazuje to však, že JPN často dělali "jiný zvuk" i když měli stejný zdroj a ne vždy pouze jedním směrem.
Oproti tomu to co jsem psal o jazzových LP zkonce 50. a 60. let nahrávaných RVG,tak tam se rozdíl týkal hlavně zvukové informace,chybí textury,vzdušnost ona lehkost a jásavost , v tonálním vyvážení jsem rozdíly nevnímal, to jsem poprvé zaanamenal u Beatles.

subumbra píše: ↑

04 bře 2024 15:43

Ahoj lidumile,
přiznám se že úplně nerozumím s čím nesouhlasíš,protože popisuješ vnímání rozdílu úplně stejně jako já

Nesouhlasím s tím, že pracovali s jinými kopiemi než GB či US vydavatelství. O rocku se zmiňuješ už tím, že píšeš o Beatles

to lidumil:
promiň ale malinko si protiřečíš, nejdřív píšeš "Pokud je mi známo, tak japonci používali originál master pásy, kde vše, dle mého názoru, vytáhli trochu výš....."
a nyní "Nesouhlasím s tím, že pracovali s jinými kopiemi než GB či US vydavatelství" ale opravdu Tě nechci chytat za slovo,jde o to, že
originál master pás je jeden a ten opravdu asi z Anglie nebo z USA do Japonska nikdo neposílal, ale můžeš nesouhlasit, do dalších zemí k místním filiálkám labelu se posílali studiové kopie těch master tapů, co se týče Beatles přiznám se, že je beru jako samostatnou kategorii a s ničím je nesrovnávám ani nedávám do společného "šuplíku", takže tím rockem jsem měl na mysli LedZep,DeepP,BlSa a podobně, navíc opravdu nejsem specialistou na tento žánr takže mi jistě odpustíš že?
Pokud jde o zmíněné jazzové RVG nahrávky pak je to 100% že Jpn neměli stejný zdrojový materiál přo řez laku jako Blue Note nebo Prestige lisovny.Ty laky řezal RVG sám nebo jejich řez dozoroval a vzhledem k tomu jak si chránil nahrávací "finty",umísťování mikrofonů,přebaly "střev" mikrofonů kryty jiných výrobců a pod , aby nikdo nebyl schopen dosáhnout stejných výsledků(říká se že tím byl posedlý)tak svoje mnohdy slepované mastertapy určitě z ruky nedal, ono z principu je to v podstatě nemožné aby se jediný(pominuli zálohu) master posílál do různých zemí,jeho poškozením nebo ztrátou by vznikla nenapravitelná škoda.
Pojďme se ale raději věnovat konkrétním případům,kde jsou rozdíly ve zvuku mezi srovnatelnými vydáními z různých zemí.
Píšu záměrně srovnatelnými, protože presy s velkým rozdílem v datu vydání budou vykazovat rozdíly i v dané jedné zemi, a klidně jazz i Blue Note a někdy ty časové rozdíly ani velké být nemusí.....
Jako příklad uvádím BLP 1595 (Somethin' Else) mám dva presy jeden z 1959(druhý pressing) a jeden 1962, oba dva jsou lisovány ještě u Plastilite,stejné adresy na labelu, ale 59 je ještě DG a 62 již non DG, tedy jiný rvar lisovacích hlav a tedy i jiný stamper.Ručně ryté matrice obou presů jsou identické(viz foto), tzn ze stejného laku (nebo otce), ale matky už jsou různé,starší má logo Plastilite před matričním číslem a novější má "P" za matričním číslem,rozdíl ve zvuku je opět v oblasti textur a (Dasta se snad na mě nebude zlobit) chybí trochu té jásavosti u pozdějšího vydání,tohle se mi fakt líbí protože jedno slovo vystihuje krásně podstatu a není třeba sáhodlouhých popisů......
Takže to je zkušenost a informace pro podobně postižené jedince jako jsem já, že ten starší pres pokud je ve srovnatelné kvalitě,což v mém případě je, má své opodstatnění, na druhou stranu je třeba objektivně přiznat, že bez možnosti přímého srovnání bych byl určitě spokojen i s presem z r.1962 a ten rozdíl bych si byl těžko schopen představit, ale jak jsem řekl ....pro postižené....

subumbra píše: ↑

05 bře 2024 08:14

Vzpomněl jsem ještě na jedno srovnání z loňského roku a sice Passion, Grace & Fire, Philips – 811 334-1 Holansko 1983
proti tomu jsme měli JPN CBS/SONY – 25AP 2651, taktéž 1983.
Část byla nahrána na podzim v Londýně 1982 a část nakonci roku ve dvou studiích v USA kde se dělaly i mixy,závěrečný mastering u Sterling sound opět USA. V tomto případě ale bylo nhráváno digitálně, takže výsledný materiál - data měli asi všichni naprosto shodný a startovací podmínky pro lisovny tedy vyrovnané.
Je to skvělá kytarová nahrávka,holandský pres myslím zobrazuje dost přirozeně všechny tři kytary včetně rozmístění v panoramě,dynamika,textury za mě radost poslouchat, japonec je jak si vzpomínám posazený mnohem níž až trochu nepřirozeně bez té lehkosti a přirozených barev kytar jako Holandský pres, myslím že bude příležitost ještě čerstvého srovnání a lepšího popisu rozdílů.
Ukazuje to však, že JPN často dělali "jiný zvuk" i když měli stejný zdroj a ne vždy pouze jedním směrem.

Ahoj,
výše uvedené srovnání Passion, Grace & Fire, Philips – 811 334-1 Holansko 1983 - proti tomu jsme měli JPN CBS/SONY – 25AP 2651, taktéž 1983, jsem uskutečnil včera a dnes, abych si udělal vlastní názor. Je tomu skutečně tak, jak subumbra popisuje. Pro mě je to až k neuvěření, že japonská verze u tohoto alba zní utaženě oproti holandské verzi. Proti holandskému vydání se ztrácí brilance/jiskra - katary nezní tak přirozeně - nejsou tak patrné dozvuky strun, včetně jemných dozvuků. Struny u holanďana zní velice jemně a zněle na výškách, což japonec postrádá . Je to opravdu jako by došlo k ekvalizaci/potlačení na výškách. Kytary díky tomu u japonské verze zní hutně a nebaví tolik - prostě to hezké/přirozené tam chybí. Za mě tedy jednoznačný souhlas s tímto tvrzením.
Samozřejmě se výše uvedený příspěvek týká konkrétního alba. V žádném případě se nedá říct, že LP vydané v Japonsku jsou kvalitou záznamu horší oproti ostatním. Mám hodně těchto desk a např. M.Vitouš je za mě naprosto skvělý a zní výborně! Zejména pak japonské tituly vydané společností ECM, se mi zdají vynikající a rád je poslouchám

liamee má občas dosti zajímavé názory. Tady bohužel zase chyba.. Další zcestné tvrzení. a to ať už se jedná rozdílu mezi kopií a masterem a nebo rozdílné citlivosti sluchu mezi evropanem a asiatem...

Liamee nedá na názory, ale na fakta a znalosti, že se to občas některým jedincům nezdá, protože jim to nesedí k jejich doměnkám o danej problematice atp. to není Liameeho věc. A žádná chyba ani zcestné tvrzení se nekonají, jen prostá, desítky let známá fakta, nic víc.

Liamee předvedl sice pěknou sebechválu, ale jako obyčejně ji nedokáže opřít o žádné argumenty.
Pravdou je, že byl mnohokrát usvědčen z toho, že "fakta a znalosti" nemá a "desítky let známá fakta" ignoruje. Naposledy Sluneční/ý hrob. Což mu nijak nebrání v tom, aby se tady i nadále vytahoval.

MANA:
Díky za zajímavé srovnání. Jak je vidět, nelze generalizovat, vždy je třeba vyzkoušet konkrétní titul.

Mám na lp pouze jpn.vydaní,tak jsem ho porovnal s německém prvním vydáním na cd(811 334-2).
I tak je znát, že jpn.je položen zvukově níže.
Rozdíl se mi jeví asi jako když budeme porovnávat od určitého titulu různá evropská vydání.Ne original s reedicí,ale první vydání různých zemí, třeba holandské vůči německému, či francouzskému.
Někomu se může i více líbit jpn.verze položená níže, než evropská,je to otázkou vkusu a preferencí

Po malé přestávce dané čekáním na nová LP mám další zajímavá srovnání.Jedno pro milovníky Keitha Jarretta,dvě pro milovníky Miroslava Vitouše a jedno pro saxofonisty a to Sonnyho Rollinse.
Začnu Trio Music ECM 1232/33, 2641 232, 1. německý pres 1982 a 38MJ 3343/4 japonský 1984 Polydor K.K.
Obě verze jsou od sebe nerozeznatelné, čekal jsem tišší vinyl u japonce, ale je to naopak, ačkoli v tomto případě byť jsou obě verze na hranici NM může být rozdíl přeci jen vlivem malinko horšího stavu u japonce.Nakonec jediný objektivní rozdíl je v barvě obalu ani síla papíru není rozdílná, tedy obě verze naprosto skvělé,nebudu zdržovat popisem jak je to dobrá studiová nahrávka,je to prostě skvělé. Živák Trio Music Live in europe ECM 1310, 827 769-2 CD 1986 a japonské LP 25MJ 3553 1986 Polydor K.K. desku jsem již bohužel vrátil a foto neudělal, ale identifikace je na Discogs jasná.Je to samozřejmě srovnání analogu s digitálem, takže pouze konstatování že CD srovnání s LP nesnese a předpokládám, že obdobně by dopadlo srovnání s německou verzí LP.Ztráta informace je bolestná.....
Ke koupi CD namísto Lp mě vedl fakt,že strana1 má záznam v délce 27:32 a strana 2 dokonce 29:08! předpokládal jsem ztrátu dynamiky nebo celkově nižší úroveň záznamu vzhledem k jeho délce a proto jsem zvolil CD, evidentně jsem se mýlil, LP je nesrovnatelně lepší a CD byť stále dobré vedle něj působí jako 4.kopie. Po této zkušenosti s japonskými verzemi ECM jsem měl nutkání vyslovit nějaký závěr a sice, že japonské presy byly špatné možná jen v 60.a 70. letech a později se rozdíly smazaly, ale pak přišlo na řadu Keith Jarrett Trio Srandards Vol1.
Ano není to aurorské album jsou to pouze jazzové standardy ale od špičkových muzikantů a stojí za to si je poslechnout.
Opět 1.německý ECM 1255 1983 a japonské 25MJ 3288 1983 opět by Polydor K.K.
V tomto případě se ale karta naprosto obrátila a německý pres ve všem japonce přokonal.Nahrávka je skvěle "uklizená" vše na svém místě nic netrčí,piano hladké bez zkreslení s krásným dozvukem,lokalizace nástrojů a přehed celé scény naskočí okamžitě,pohyb činelů v panoramě lehce čitelný beze změny úrovně,je to ten případ kdy posloucháte hudbu a vše vstřebáváte automaticky bez potřeby cokoli analyzovat,mozek nemusí nic překládat dopočítávat prostě vše plyne tak samozřejmě.Japonec je bohužel více o zvucích než o hudbě, piano vyčnívá, ve špičkách s mírným zkreslením,scéna je neuspořádaná,zmíněné činely jsou lehce zastřené, není v tom ta pohoda a klid, sundal jsem to po první skladbě.Takže v tomto případě japonec propadl. A nyní se pochlubím s kolosálním úlovkem a když říkám kolosálním tak doslova a do písmene.
Saxophone Colossus Sonny Rollins PRLP 7079 2.pres 1958 stav VG+/NM usmálo se na mě štěstí povedlo se......porovnával jsem s mojí italskou verzí Music depositato LPM 2048 rovněž 1958,(cena čtvrtinová!)již jsem to uváděl Music bylo jedno z vydavatelství v Evropě které mělo k dispozici originální stampery od Prestige dělané z 1.laků. Matriční čísla jsou zcela identická včetně AB vyryté známky Abbey Pressing, která byla jednou z hlavních lisoven pro Prestige, je to tedy skutečné PRLP7079 a je to samozřejmě i na labelu a v dead waxu. Americký originál mám v o něco lepším stavu, takže je i o trochu tišší, extrakce záznamu je ale identická, zpracování této nahrávky je samozřejmě pověstné, takže není třeba opakovat již mnohokrát napsané, podstatné je to že obě verze jsou zvukově rovnocenné a hrát roli bude pouze stav vinylu, pro ty co jsou zvyklí extrahovat záznam z mírného šumu v pozadí a od drobných nedokonalostí se oprostit,bude zvukový zážitek mimořádný.Mám to štěstí,že obě mé verze jsou VG+ a americká jetě o kus lepší takže poslech neruší opravdu nic.Pro případné zájemce o toto pro jazzmany "povinné "album podotýkám,že jedno italské je ještě na Discogs na prodej za 199Eur a je to ze Slovenska a na toho člověka mám i telefon a lze se domluvit na přímou platbu 170Eur. Takže shrnuli poznatky ze srovnávání japonců s originály,za sebe bych to viděl asi takto, většina japonských verzí má trochu jiný mastering než originály,někdy směrem nahoru někdy zase níže, u presů z 60-70 let u jazzu je patrný horší zdrojový materiál,takže nahrávky nemají to rozlišení ale tonálně jsou při tom srovnatelné, některé verze ECM jsou zcela nerozeznatelné od německých ale některé jsou o dost horší,mířím tak k závěru že japonci jsou maximálně srovnatelní ale prakticky nikdy nejsou lepší,takže pro mě je volba zcela jasná: vždy originál, výjimkou tak pro mě zůstává Verve Records MV 2016 z 1972 který zcela jasně převyšuje americký originál z r.1959.

Děkuji za pěkné srovnání. Minulý týden jsem sháněl Sonnyho Rollinse - Saxophone Colossus, ale na SACD nosiči. Mám tip, takže ho asi koupím. Na vinyl dojde později...

to jardalukas:
ahoj, jestli uvažuješ vážně o LP, a chceš originál mastering což je mono, tak neváhej a domluv se s tím klukem ze Slovenska, bude to čím dál tím dražší a bude jich míň a míň, když se podíváš do historie prodeje toho LPM 2048 tak všechny od roku 2021 jsem koupil já a ještě dvě která tam nevím proč nejsou, jediné co jsem nekoupil je ten cover za 50 , pokud Ti nevadí italský cover tak je to nejlepší varianta co můžeš udělat, nevím jestli máš zkušenost s mono presy, chce to samozřejmě pokud možno mono vložku, ale i na stereu to jde hrát jen je to trochu víc výšek a není ten klid v drážce jako s mono vložkou, každopádně obavy z toho že mono je placaté, nudné jsou úplně zbytečné, každý kdo to přijel ke mě domu poslechnout nechápal a všichni z toho byli úplně paf
Je to múj pohled na věc, ale z SACD dostaneš něco co s tím originálem nemá nic společného......samozřejmě pokud Ti to dělá radost a poslech Tě baví nenech si do toho mluvit

Ve čtvrtek mi přišlo toto dvojlp od Analog Production 45rpm,rozhodl jsem se ze ho podrobím zkoušce s několika staršími edicemi, které vyšly v minulosti.
Jako první je GB první press (Island ILPS 9279) z roku 74 Toto vydání hraje opravdu výborně,bude tedy etalonem pro posouzení všech edic mezi sebou .
Zvuk je naprosto vyvážený, vzdušný, vtahující, takže hudba baví od začátku do konce.V daném žánru se jedná o nadprůměrný zvuk.
Další z desek je US původní vydání z roku74,
SwanSong SS 8410 Toto americké vydání má hutnější a tlustší zvuk, detaily nejsou tak jasně znát jako u GB edice,zvuk zdá se jakoby pomalejší,hudba tak neodsýpá,basy se zdají ne tak přesné.
Nicméně si myslím, že u příznivců podiového zvuku bude tato věerze v oblibě.
Další verze je vydání pro Evropu z roku 2009 Swan Song 8122-79865-7
Toto lp má klasický zvuk téměř všech reedic vydaných po roce 2000,tj.zvýrazněné nižší středy,ve snaze udělat nahrávku atraktivnější.
Věřím, že někomu se to může líbit,ale takto to na originálu zaznamenáno není.
Nicméně, když se neporovnává,ale poslouchá vyhoví to také.
Jako poslední jsem si nechal verzi od AP 45rpm.
Nemá cenu psát, že technická kvalita je naprosto v pořádku,vinyl je absolutně tichý,pauzy tiché.(To dříve nebývalo takovou samozřejmostí)
Co vás zaujme je bezkonkurenčně podané řečové pásmo.
Samotná nahrávka je velmi dynamická, vzdušná, podání nástrojů je až strhující, když zazní činel, myslíte, že ho máte u hlavy.
Nic není zdůrazněné, ani potlačené,byl jsem při poslechu velmi spokojen, myslím, že AP odvedl velmi dobrou práci.
Neodpusťím si poznámku, že kdyby byla deska řezaná na33rpm. bude stejná jako GB vydání,to je ale kdyby..