Moje úplně první deska,u které se mi libíli obě strany album(music for de masses) a ještě celé první album od Modern talking

Líbily? .. Mně se líbí dodnes

Ja ich nemám rád, lebo ich počúval môj brat a on bol j.....ý depešák Ja som bol metalista počúvajúci C.C.Catch a Elán

Poslouchám už jen první tři desky, které mne fakt baví. Ty další v pořadí jsem kdysi zbožňoval, ale dnes si je pustím zcela vyjímečně...

Podle mě Violator a a z novějších Exciter.

A naprosto úžasný jsou všechny jejich remixy.Řekl bych, že to patří k tomu nejlepšímu v taneční hudbě.

To jo, spousta těch jejich maxi singlů je lepších, než řadový songy. Jednu dobu jsem měl od nich všecko. Remixy jsem poslouchal asi nejvíc...

Mám nejradši "Black Celebration" a z remixů ujíždím na "Route 66" z alba REMIXES 1- to šlape . Dobrá je i Gahanova sólovka "Paper Monsters" a Goreho převzatiny "Counterfeit 2" Rád si poslechnu i Wilderovo RECOIL. Na škole jsem si musel vybrat mezi žánry. Vybral jsem si rock a DM a jim podobné jsem poslouchal potají.

DM má svoje pevné miesto aj u mňa (mám od nich skoro všetko), ale ich hudobný vývoj nabral v 90-tych rokoch smer k divnej alternatíve, muzika už nebola taká priamočiara, ako v 80tych rokoch, kde to sypali z rukávu. Osobne vidím dôvod v Gahanovom osobnostnom úlete a Gore-ovej experimentálnej hlasovej kultúre. Ich neskoršia hudba znela ako v nejakej divnej hladine alfa a pôsobila (na mňa) skôr rozvratne. Tento trend naznačili aj v svojich sólových albumoch. Našťastie sa vrátili späť, ale tieto odkazy v ich hudbe zostali, takže z nových vecí je pre mňa problém nájsť skladbu, ktorú si fakt užijem. Na druhej strane sú neodepešáci, ktorým príde začiatok ich tvorby jednoduchý až primitívny. V každom prípade sú tu stále a vypredávajú štadióny .
Najobľúbenejšie albumy? Celé 80-te roky a už spomínané remixy.

Já je rád, ale kvůli snobismu si je nemohu pustit. Není to dost hifi-umělecké, teď jsem přece vyposlouchaný.

Díky za tohle vlákno !

DM mě provázejí životem už nějakých 25 let - ??? sakra, to to letí.....((((. Mám všechny jejich řadová alba na CD a ta pro mě zásadní i na vinylu (Black Celebration, Violator, Songs of Faith and Devotion, Exciter a Delta Machine). Měli přelomově fantastická alba, silnější alba a slabší alba - asi jako každá podobně dlouho tvořící a drogama silně ovlivněná kapela. Ale podle mýho názoru zrajou jako víno. Stejně jako třeba jiná legenda, která doslova spoluutvářela můj život - Metallica. U věcí z Delta Machine typu Slow mi běhá mráz po těle úplně stejně jako když se vydám na výlet při poslechu Behind the Wheel....

Depeche Mode jsou pro mě kult, který ani po těch desetiletích nevyčpěl. Mám k nim velmi osobní vztah - provázeli mě všema významnýma obdobíma mýho života, provází mě dodnes a určitě budou provázet i nadále.

Za mě velký, obrovský a nevyslovitelný respekt za to, že byli a jsou schopni přinášet mi tolik emocí. Jejich hudba a texty mě bez pochyby ovlivnili i jako člověka. Jsou mou součástí.

Určitě bych doporučil pro fanoušky vidět 2 DVD s jejich singly. Písně jsou chronologicky řazené a je dobře vidět v těch klipech, jak se kapela vyvíjela, posouvala, kdy pronikla do Ameriky, kdy zase naopak do jejich života vstoupily drogy atd.
Goreho sólovku Counterfeit 2 mám v poslední době pomalu raději, než nové věci DM. Gore tam prostě dal svoje nápady, které neodpovídaly marketingové strategii DM a zní to mnohem svobodněji...

Ahoj,
pro mě je to jedna z úplně nejlepších kapel na světě.
Nejlepší alba z mého pohledu určitě Violator, Playing the Angel a Delta machine.
A z poslední doby také projekty/spojení Gahana stojí za to. Martin Gore a jeho samostatné projekty či projekty s Vincem mě moc nebaví.

Už aby zase přijeli na koncert

Bohužiaľ, aspoň u mňa, starého depešáka, sú posledné veci - radové DM, Gahanove, či Gore-ho sólovky akési uletené. Myslel som, že aspoň Gahan (Gore bol vždy trochu "alternatívnejší") udrží ľahkosť a priamočiarosť ich muziky z dôb najväčšej slávy (80te roky) - vtedy to odsýpalo a odsýpa to aj dnes. Je síce pekné sledovať odraz excesov z drog a Gahanovho zázračného návratu k Bohu v ich tvorbe, ale tá hudba mi nepríde inšpiratívna, pôsobí rozvratne. Pretrváva to dodnes. Od pesničky k pesničke, od albumu k albumu ide akési opité klišé, ktoré sa občas oživí rytmikou, aby bol aj nejaký hit, ale potom to zase skĺzne späť. Dnešný technický background dáva ďaleko väčšie možnosti v generovaní syntetických zvukov ako to bolo v dobách Speak And Spell, ale tá nervózna kaša, čo produkujú dnes sa mi trávi ťažko - jej gurmánske začiatky možno vystopovať už v Songs Of Faith And Devotion, či Exciteri. Dokážem ale pochopiť, že naopak, práve toto môže byť v súčasnosti pre niekoho inšpiratívne, ale tancovať sa na to ako kedysi nedá a káva, ktorú si k posluchu uvarím mi nechutí. Elpíčko A Broken Frame som v roku 1982 kúpil na burze v Ostrave s nasadením zdravia o šiestej ráno za 400 Kčs(!!) a zodral som ho...Delta Machine som kúpil v Kauflande z koša za 1 Euro a počul som ho možno dvakrát...Prosím, neberte to ako snahu pošpiniť ich meno, či ich tvorbu nejako deklasovať - je to len reakcia a osobný názor na to, ako málo ma súčasnosť DM oslovuje....a čakám, že sa to zmení.

DM to nejlepší ze sebe už dávno vydali. Teď už je to jenom nastavovaná kaše, která moc nechutná.
Sorry, pouze můj názor. Jejich starý věci mám rád ...

S tím albem A broken frame plně souhlasím. Já ho považuju za naprosto nejpovedenější desku DM. Akorát, že jsem se k tomu poznání propracovával 25 let.