syndrom vyhoření ?
Angel, doopravdy ?! mám a poslouchám, Casablanca records, I., Helluva band, On earth, White hot a Sinful, dostanou se na talíř tak 1x ročně, jednička je nejlepší - On&On, Tower, Theme...kdo to dneska zná ? nikdo.
Jones, Brandt, Giuffria, Meadows, Dimino (také záskok Felix Robinson)

Je to výborná muzika, mám též stará vydání Angel, plus dva boxy singlů na vinylech, v roce 2006 je vydala ruská firma Lilith Records, v řádné licenci fy Universal.
Též pozdější projekty Grega Giuffrii byly výborné, ať pod jménem Giuffria, kdy vydal v roce 84 a 86 dva výborné tituly.
V roce 88 vychází první deska House Of Lords, na které Giuffria hraje na klávesy a je též vedoucím souboru.
Kapela hraje dodnes, Giuffria odešel po její třetí desce "Demons Down" v roce 92.

nedávno mně přistál na stole tento disk Angel "In the beginning" (1999) původ, písně neznámé, no to víte,
ihned obohatil mou skromnou sbírku rocku

Dasta
První tři desky HOUSE OF LORDS s Giuffriou jsou excelentní. Jedničku jsem si koupil v roce 1989 společně s debutem DREAM THEATER. Dodnes pamatuji, jak mne obě alba vzala.
Typicky po reunionu v roce 2004 jsou všechna CD HOUSE OF LORDS postižena kompresí a nedají se poslouchat.

Jinak, zpátky k DEEP PURPLE. Jejich poslední alba se mi nelíbí ani z desek, kde zpresovaný zvuk hned nevyrazí kovadlinku z ucha. Prostě jsou omšelí a vymletí i hudebně. To Sabbatí Třináctka je z desky velmi potěšující muzička.

nepatří to sem ale Boston - jednička super pompes rock (1976) vše ostatní ? sorry jako - jedna katastrofa
psaná přes kopírák

Xlll. od Black Sabbath má jedinou chybu a to tu, že na ní nehraje původní bubeník.
Jinak nelze ani obsahově a ani zvukově vytknout nic. Povedená záležitost, pochopitelně mám na mysli lp.
Deep Purple mne neberou od desky"Slaves And Masters". Jeden by o ní řekl, že J. L. Turner natočil docela slušné AOR album.
V devadesátkách jsem jejich desky nekupoval, z nostalgie jsem navštívil v té době asi pět jejich koncertů.
Po roce 2000 jsem koupil dvě jejich aktuální alba, ale došel jsem ke stejnému názoru, jak popisuje v příspěvku výše Anthony.
Mám kamarády, stejně staré jako já (kolem sedmdesátky), kteří též poslouchají a sbírají lp, ale nejsou to hifisti, tudíž neřeší zvuk a nová alba DP si pochvalují.
V podstatě jsou to šťastní lidé, kteří si užijí hlavně hudbu.
Komprese je nezajímá, naopak si libují, jak to hraje pěkně nahlas.

Lechos,
Ohledně Boston bych to tak příkře nesoudil.
Jednička pochopitelně výborná, ale i dvojka z roku 78 "Don't Look Back" byla vynikající i když se říká, že ne.
Neštěstí bylo to, že kapela měla dlouhé prodlevy mezi deskama. Na trojku "Third Stage" se čekalo osm let. Vyšla u MCA, protože lidem od Epic došla trpělivost.
Ta došla i doprovodnému kytaristovi a zpěvákovi Barry Goudreau, který v roce84 vydal svoje Orion The Hunter na desce. Mimochodem velmi luxusní záležitost v oblasti pompezního rocku.
Čtvrtá deska Boston vyšla až v roce 94,opět po osmi letech u MCA. Není špatná, ale už to téměř nikoho nezajímalo, což je pochopitelně velká škoda.
V roce 97 vychází u Epic Records "Greatest Hits", plus tři nové songy, které dávají naději na nové album.
To však vyjde až v roce 2002 u Artemis Records.
Je to totální propadák, Tom Scholz vykrádá sám sebe, u nás se deska ani nedistribuje.
V roce 08 vychází zatím poslední album, které má do desek ze sedmdesátých let hodně daleko.
Nicméně Boston byla stěžejní skupina která spolu s Journey, Kansas, Styx a Foreigner byla průkopníky pompezního rocku a AOR.

zpět k Purple
dodnes nepochopím vyhazov talentovaného Evanse, jeho zpěv byl minimálně srovnatelný s uřvaným Gillanem, prasákem bez morálky, III bezejmenné album (1969) to dokládá v plné parádě

Někdy lidské vazby, nebo animozity vůči druhým, jsou příčinou, ne zrovna racionálních rozhodnutí.
Nicméně, navzdory tomu, že Evans byl vynikající, největšího úspěchu dosáhli v seskupení Markll, kde právě Gillan byl na postu zpěváka. Ten byl pochopitelně i v dalších obsazeních, když odešel Blackmore, ale Mark II bylo bezesporu výborné obsazení.
Osobně mám desky s Evansem rád, evokují ve mně vzpomínky na mládí, kdy kapely, které hrály na zábavách v okolí Prahy v letech 69-70(P67, Grushers..) měli ve svém repertoáru "Hush", "Hey Joe", "I'm So Glad"..
S oblibou se hrával i song od Stounů "Get Off My Cloud" a jiné.
Sorry za Off Topic.

lechos píše: ↑

08 srp 2020 19:08

zpět k Purple
dodnes nepochopím vyhazov talentovaného Evanse, jeho zpěv byl minimálně srovnatelný s uřvaným Gillanem, prasákem bez morálky, III bezejmenné album (1969) to dokládá v plné parádě

Vysvětluje to IG ve své knize. Vztahy v DP byly vždy složité, než odešel RB. On byl příčinou rozpadu kapely a zasel zlé zrno mezi členy. Nicméně nikod z jeho následovníků s emu nevyrovnal ani omylem, jeho styl hry byl pro DP poznávací značko a ani Hughes, Bolin, Morse a nikdo další (a byla jich ještě řada, než našli Morse) nedokázal dát jejich kladbám tak typický rukopis jako právě RB. Navzdory nepřekousnutelným vztahům mezi IG a RB to byly právě ty vztahy, co hnalo kapelu vpřed, ale pak se to zlomilo, odešel IG a byl konec. Záchvěv starých dobrých DP byl ještě Perfect Stranger, avšak následné album house of blue light byl posledním hřebíkem do rakve. Dnes už se v ousvislosti s kapelou DP mluví pouze o jejich jméu, ale s hudbou DP to už nemá nic společného. Jak by mohlo, vždyť z původního osazenstva tam zůstal jako lídr jen IG a věrný IP a lavírující RG. Moresevoa kytara je technicky dokonalá, ale ke jménu DP se prostě nehodí. Poslední slušné album DP je IMHO Master and Slaves, kdy zpíval JLT. Vše následné už byl víceméně odpad a zašlá sláv největší ikony rocku vůbec. DP zastínili takové velikány, jako LZ, RS nebo BS. Rovnat se jim může snad jen AC/DC. Nikod nemládne a legendy dožívají. Vstoupit do stejné řeky po druhé prostě nejde...

mám velmi rád zpěv Rod Evanse v sestavě Captain Beyond - zejména první album (1972) to má říz jak cyp dnes již téměř zapomenuto

Osobně vnímám Blackmorea jako trochu přeceňovaného kytaristu. Byl zajisté členem nejsilnější sestavy DP a měl nekolik světlých okamžiků, ale toto všechno mělo své vymezené časové ohraničení. Po svém odchodu ve svých vlastních projektech už nic takového nezopakoval a vše zapadlo do šedi průměru (v nejlepším případě).

Nemyslím si také, že by DP zastínili LZ. Jimmyho Page považuji za invenčnějšího kytaristu, než byl (a je) Blackmore. Podobně i R. Plant je lepší zpěvák než Gillan. Potvrzuje to mimo jiné i jeho celkem úspěšná sólová dráha po rozpadu LZ.

Souhlasil bych s tím, že DP v současnosti žijí už jen z dávno zašlé slávy. Jde čistě o komerční záležitost. Nicméně jsou-li stále žádaní (a oni zjevně jsou), proč nevystupovat.

Rainbow je pompézní tuctová nuda
Plant sólově téměř neposlouchatelný
v dějinách rocku jenom Osbourne to po odchodu dotáhl dál než v mateřské kapele
(svázán smlouvami a obchodními pravidly)

Vše je jen o vkusu dotyčného člověka. Mně se třeba alba jako Bananas, Rapture of... a další po House of blue light líbí, ale nemělo by o nich být hovořeno jako o starých DP mkII. ta hudba není špatná. nevědět, že to je reinkarnace DP, tak bych asi nenamítal nic, je to živé, svižné, má to melodii. Ale není to DP, na kterých jsem v ´70 vyrůstal. Plant má řadu solových dobrých alb a alb se svojí novou mladou kapelou. Ale zase - nelze jej směšovat s LZ, tak, jako RB s DP. Rainbow je takový rockový popík, ale určitě ne nudná kapela. Šlape to, Rainbow I (RBR) je výborný rock. Prostě je to o tom, aby se člověk oprostil od něčeho, co zná z nějaké doby a nesnažil se v současné době tu minulost za každou cenu hledat. Jinak IG píše, že DP je obchodní značka a že i kdyby 1000x chtěli, nikdy by se nemohli či nesměli stejně přejmenovat, ač bylo každému členovi DP jasné, že po odchodu IG, RB potažmo IP nebo RG to nejsou DP.