Mumu
Zdravě Ti závidím LP T.N.T. Dávám dohromady australská vydání s Bonem Scottem, na T NT. jsem dosud neměl štěstí, mám jej pouze na australském vydání na cd.Máš opravdu poklad, za který se platí, když je v dobré kondici v řádu tisíců k.
Zatím jsem sehnal austr vydání: High Voltage, Dirty Deeds..., Let's There Be Rock a Highway To Hell.
Přeji mnoho pěkných poslechů starých dobrých AC/DC.

Dasto, asi se opakuji ale to samý Sabbath bez Ozzmana, Slade bez Holdera či Sweet bez Connolly, to jenom Uriah Heep zněl tak nějak furt stejně i po změně pár vokalistů...

Lechos - Luboši -s těmi UH to nemyslíš vážně?
-Byron byl naprosto jedinečný a jasně "čitelný" svým hlasem.Následující náhradníci (Lawton-Sloman-Goalby-Shaw) mu nesahali ani po kotníky.

též je docela možné to že jsem UH poslouchal mono na cívkači Tesla čtvrtá kopie z třetí kopie a tím pádem se individualita, osobnost a image zpěváka jaksi rozplynula na pozadí šumu pásku, dneska mám pár CD něco Byron něco Lawton (v Luciferech mu to slušelo víc) ale už to není ta původní spontánnost poslechu a sluch v háji

Co se týká Uriah Heep, tak bych Johna Lawtona tak příkře nesoudil.
Tři alba, která se skupinou nazpíval a pomohl vytvořit, jsou plně srovnatelná s tvorbou s Byronem.To prověřil čas a tak to zkrátka je.
Největší podíl na poklesu obliby kapely nebyla až tak změna zpěváků, ale odchod K. Hensleye.To však ale až po éře J. Lawtona.

Lawton - v Uriah Heep určitě výborný, sice ne tak dobrý jak Byron, ale skoro ... UH se mi líbí tak po Innocent victim, pak už ne.
Stejně tak Coverdale v Deep Purple byl výborný. Deep Purple se mi přestali líbit po Come taste the band

Innocent Victim, díky indickému importu velice populární i u nás, pamatuji, jak tenkrát byla v prodeji v Supraphonu, ve várce, která tenkrát došla ještě byly desky: George Harrison" 33,3", Smokie " Bright Light And Back Alleys,"
Linda Ronstadt "Living in USA"..
Pravda je, že po Innocent Victim, následující deska" Fallen Angel" nedosahovala takových kvalit a směřovala spíše k pop music než k rocku a další dvě řadovky "Conquest" a "Abominog" nepřinesly nic nového, na Abominog už nehrál Hensley, s odstupem času se dají hodnotit pouze jako zářez ve studiové tvorbě.
Jakéhosi úspěchu dosáhla až deska "Sonic Origami"v roce 97 ( vyšla pouze na cd)
Z Byronova období se mně líbí " Look ať Yourself", High And Mighty", s Lawtonem " Firefly" a "Innocent Victim".
Deep Purple mám podobně, Come Taste...., po této desce v podstatě další řadovka vyšla až v roce 84(Perfect Stranger). Mezi tím vyšlo pouze šest kompilací.
Perfect Stranger byla přijata s velkým úspěchem ( v roce86 vydal i Supraphon), další deska" House of Blue Light"(87) už tak vřele přijata nebyla, slavila však velký úspěch v Americe.
Ze sestavy Mark2 mám nejraději "Machine Head", živák "Made in Japan", obě považuji za učebnice hardrocku a klasiku žánru
Dále mám rád i desky s Coverdalem a moje srdeční záležitost je " Shade of Deep Purple,"která evokuje vzpomínky z mého mládí.
P.S.
Další titul " Slaves And Masters" se zpěvákem Joe Lynn Turnerem, je příkladem klasického průseru, Parplové zní jak americká AOR kapela, díky zpěvákovi, který v tomto žánru nahrál několik desek.
Kdyby člověk nevěděl, že to nahráli Párplové, bude si myslet, že se jedná o velice povedenou desku amerického pompézního rocku.

Album DP Come taste the band (česky Ochutnávka) znamenalo mírný odklon od dosavadní hardrockové linie hry a že vyšlo celkem včas u nás v lic.Supraphon to byla senzace sezony...Dave Coverdale byl schopný zástupce Gillana ale měl za zády konkurenci v podobě basáka Hughese který vyřval nejvyšší partie vokálů desek Burn a Stormbringer až se chvíli spekulovalo o tom že kapela redukuje na kvartet a basu i mikrofon obslouží jediný hudebník, no nestalo se tak...
PS. až teď jsem si všiml že redaktor článku o AC/DC Murray Engleheart je spoluautorem tý knihy AC/DC maximální rock & roll co je prezentována na 1.str. vlákna.

Renown píše: ↑

06 úno 2018 21:12

Lawton - v Uriah Heep určitě výborný, sice ne tak dobrý jak Byron, ale skoro ... UH se mi líbí tak po Innocent victim, pak už ne.
Stejně tak Coverdale v Deep Purple byl výborný. Deep Purple se mi přestali líbit po Come taste the band

Mám to stejně, jen UH ještě Fallen ... ale spíš proto, že jsem si ji přivezl jako poklad z YU

Kapelu dělá zpěvák, o tom žádná a nejenom u UH. UH je moje srdcovka, na CD i na LP to mám od začátku po Innocent Victim a tu jen kvůli těm solidním ploužákům. Tedy prvních 9 alb + Innocent Victim a na CD ještě stříbrný Greatest Hits. Když na ně mám chuť, je to dostatečný výběr a ty novější s jiným zpěvákem mě již tolik neoslovují.

Chtěl jsem vsunout malou poznámku ke zpěvákům Uriah Heep, ale pak jsem si uvědomil, kam až se opět vyvětvilo téma AC/DC Takže "příště"

no tak založ sekci Uriah Heep, rádi přispějeme, admin fóra pak může vše kolem UH přešíbovat tam

Kdo chce mít legendu doma ...bude mít možnost.
Sám velký (teda trošku menší) Angus Young. Já ho teda chtít budu.

Mumu,
to máš svatou pravdu.Taky jsou moji oblíbeni, já mám nejradši éru s Bonem Scottem, to byl ten pravý rokenrol hodný australských kapel, který spolu s kapelami Angels,Rose Tattou, Poor.. po světě razili.
Dvě alba s Bryanem....a pak už to nebylo ono, ale pořád to šlapalo.
Spojením s Axelem ani nechci komentovat.Je umění odejít, no asi to není tak jednoduché.Težko soudit.