aneb počítač jakožto ultimativní transport pro přehrávání hudby
Rozhodl jsem se trochu více do hloubky rozepsat o tématu, které prozatím do našich luhů a hájů nedorazilo v takové míře jako je to mu v hifisticky rozvinutějších částech naší planety. Je jím úprava či stavba počítače, jakožto puristického audiofilského zdroje, či chcete-li transportu pro přehrávání hudby. Vzhledem k tomu, že uživatelů PC v této roli je v současné době již dost velké procento a bude se tento podíl spolu s generační obměnou hifistů a růstem zájmu těch současných dále zvětšovat, je až s podivem, jak malý důraz je na toto téma kladen. Pochopitelné je to v nižší třídě hifi, kde se neřeší spousta věcí. Ale nejen na tomto fóru je spousta posluchačů vyžadujících co možná nejvyšší kvalitu reprodukce a právě vliv na celkovou kvalitu zvuku sestavy je v případě počítače v roli transportu nesmírný. Z mého pohledu přinejmenším stejný jako kvalita d/a převodníku samotného, tedy prvku, který musí být vždy zapojen za počítačem a upřímně klidně třeba i zesilovače či kteréhokoliv jiného komponentu, který Vás jen napadne. Je třeba na počítač v sestavě potřeba nahlížet jako na hifi komponent jehož (ne)kvalita silně ovlivňuje zvuk celku. Zkrátka a jednoduše – jakýkoliv obyčejný stolní pc, mini pc či notebook v základu není v žádném případě postačující prvek v jakékoliv vážně míněné hifi, natož high-end sestavě. Takový se stává značnou brzdou sestavy. Samozřejmě pak klesá slyšitelnost rozdílů mezi komponenty, zkrátka maskování… není divu, že ABX testy pak nefungují nebo jen málo, jak by mohly? Je mi jasné, že text nebude každému po chuti, ale to není můj problém. Za vším si 100% stojím. Myslím, že i z globálního hlediska je to jeden z nejužitečnějších textů na toto téma a jistě mnoha z Vám pomůže.
Pokusím se zde představit současné světové trendy v tomto ohledu včetně těch extrémnějších. Tedy řešení, která používají ti nejvíce zapálení audiofilové, což se zároveň prolíná i s mými vlastními zkušenostmi. Není to jednoduchá problematika, a tak čekám, že si z toho každý vyzobne jen to, co uzná za vhodné, respektive asi spíše co je nejjednodušší na realizaci. Proč by ne? Každá dílčí změna přinese svoje ovoce ve formě lepšího zvuku/vyššího rozlišení. Čím více úprav, tím více rozlišení. Kdo to vezme vážně, může mít absolutně fantastický highendový zdroj s dechberoucím zvukem. Tedy rozdíl oproti jakémukoliv „normálnímu“ PC bude natolik slyšitelný, že ani ten největší pochybovač nebude schopen dále pochybovat. To samé platí ve srovnání s běžně dostupnými komerčními streamery, včetně těch finančně méně dostupných. I ty jsou totiž zpravidla postaveny s ohledem na náklady, snadnou dostupnost součástek, případně jejich autorům nejsou známy všechny informace v tomto neustále se vyvíjejícím se prostředí nebo, a to je nejhorší, nepokládají tyto informace za nutné realizovat v praxi z důvodu určitého stropu v myšlení.
Omlouvám se za občas trochu menší přehlednost informací v textu. Měl jsem fakt problém to jakžtakž utřídit, aby to mělo nějakou formu a dávalo to smysl. Je toho hodně a vzájemně se to prolíná. Žádné přesné technické detaily jak a co přesně udělat. Tedy co kde přiletovat, co kde zakliknout, aby se stalo to či ono, zde nehledejte, to by se stal z už tak dlouhého a nudného textu nekonečný text. Bez legrace. Přesto jsem se snažil být dost konkrétní, aby to většina pobrala a mohla hned vylepšovat.
Přístupy (minimalistický, maximalistický)
Existují 2 základní přístupy. Maximalistický je o tom, že si pořídíme nabušený drahý počítač s velkým výpočetním výkonem, mrakama ramek a obrovskými disky s nadějí, že to je správně. Následně všechny hudební soubory upsamplujeme na max a ještě převedeme PCM do DSD tak vysoko jak to jen jde, třeba DSD512. Protože DSD je přeci lepší než PCM, psali to na fóru… Ne teď vážně. Samozřejmě to má svůj efekt. Je to slyšet a může to být hodnoceno v závislosti na typu d/a převodníku dobře. Není to však automaticky správná cesta. Nese s sebou totiž spoustu problémů – aby to bylo možno brát opravdu vážně, je nutné čisté kvalitní napájení (o tom dále) a to v tomto případě znamená silný napájecí zdroj (drahé) a hlavně spoustu processingu, spousta rušení citlivých komponentů uvnitř case…. Tedy abychom si v něčem polepšili, zároveň si musíme pohoršit v jiné oblasti.
Minimalistický – Ten spočívá v tom, že počítač je naopak postaven na úsporné čipové sadě s nízkým TDP. Tedy má minimální odběr proudu a velmi často tak umožňuje i automaticky pasivní chlazení. Je velmi snadné ho napájet 12V z kvalitních, ale levných zdrojů. Veškerý software, veškeré procesy jak v rámci systému, tak v rámci přehrávání jsou omezeny na absolutní minimum. Prioritou je přehrát datový soubor a vytvořit u toho co nejméně tepla a hlavně co nejméně rušení pro klíčové komponenty a díky absenci nežádoucích vedlejších procesů nám zároveň umožní snížit latenci systému na minimum. Tento přístup sám o sobě je vždy automatická vstupenka ke zlepšení rozlišení. Samozřejmě i minimalistický přístup lze, kombinovat s upsamplingem či převodem do DSD, ale ne vždy to hardware dovolí.
Co se týče počítače jako takového, tedy té krabice se základní deskou apod. Tak není žádná správná cesta v tom smyslu, jestli si raději koupit a osadit základní desku a zbytek komponentů sám do vybrané skříně (case) nebo zakoupit hotový polotovar typu Intel NUC nebo jeho rozličných derivátů a ten dále vytunit. Vše je možné a vše je správně, důležitý je výsledek. V praxi je druhá varianta – tedy pořízení předpřipraveného základu typu NUC jednodušší, ale zároveň zde bývá problém prostorový. Chce to mít schopnost improvizovat v omezených prostorových podmínkách malé case.
Napájení
Pravděpodobně nejdůležitější část. Není to žádné překvapení, protože jak se přesvědčilo již mnoho z nás, čistota napájení je obecně v hifi tím, co má na každý přístroj rozhodující vliv. V globálu jsou v případě počítače 2 cesty:
• Lineární zdroj
• Baterie
Lineární zdroj je univerzálnější cesta, protože se snáze najde takový, který má vhodné napájecí napětí pro konkrétní počítač, např. častých 19V.
Naproti tomu baterie jsou vhodné pro počítače s menšími nároky na napětí (viz. minimalistická cesta). Typicky 12V je velmi snadno realizovatelné z Li-ion článků případně rovnou nejlepších baterií jaké lze asi zvolit – LiFePO4. Baterie jsou zdroj purističtější z důvodu absence zemních smyček a též netřeba řešit žádné filtrace sítě, pračky, napájecí kabely apod. Tzn. někdo si koupí drahý napájecí kabel, k tomu pračku sítě, speciální zásuvky a další pomůcky a stejně to bude horší než jen baterie za zlomek peněz. Jediná nevýhoda je, že se občas vybije
Kéž by to tak snadné bylo i u komponentů ostatních.Zde jen zmíním, že do baterií pro audiofilské použití nepočítáme powerbanky. I když se nabízejí jako nejjednodušší řešení, typicky pro 5V napětí, tak toto napětí je formováno step-up transformátory z 3,3V článků uvnitř powerbanky a to je big no no. Přesto vše však bývají i powerbanky hodnoceny téměř vždy poslechově lépe než obyčejné spínané zdroje.
Ještě existuje jedna bonusová cesta a tou je iFi iPower nebo nově iPower X. To je překvapivě spínaný zdroj, ovšem s parametry minimálně srovnatelnými s lineárními zdroji. Je vyráběn ve čtyřech variantách napětí. Ale pozor, nemusí dávat dostatečné proudy k „utáhnutí“ počítače, což se týká především verzí na vyšší napětí, které dávají méně Ampérů.
Další věcí, která souvisí s napájením a je neméně důležitá, je potřebná snaha o co možná největší oddělení napájení pro jednotlivé důležité části počítače. Ideální stav je když vedeme samostatné napájení pro tyto komponenty:
• xxV pro počítač samotný
• 5V pro systémový disk
• 5V pro disk nebo jiné úložiště s hudebními soubory
• xxV pro vlastní hodiny některých interních komponentů (jen pro opravdu pokročilé)
Pokud použiji hypotetický příklad: mám 12V baterii, která napájí počítač. V tom případě lze kromě zmíněných 12V nutných pro počítač jako celek, vyvést z této baterie pomocí lineárních regulátorů (LM317, LT7805 oblíbené u racio techniků nebo lépe různé audiofilštější a o poznání dražší LDO regulátory, kde dosáhneme pochopitelně lepšího zvuku) napětí další 2 větve na 5V. Tyto pak se zakončením příslušnými konektory připojit na zmíněné disky/datová úložiště. Přínos je více než jednoznačný. Je ve většině případů potřeba modifikovat SATA kabel, který připravíme na samostatné napájení nikoliv ze základní desky. Když už se dostáváme k tématu SATA kabelu, jeden se to tady pomalu bojí napsat, ano bohužel, i ten má svojí roli a vliv. Je potřeba se nad ním zamyslet jako svého druhu signálovým kabelem. Základní dodaný bohužel je vždy brzda. Dobré stínění by mělo být minimum.
Mám skvělý trik jak se vyhnout SATA kabelu úplně. Jde o použití speciálních SSD typu Satadom. Špičkové varianty těchto disků jsou pro highend audio více než vhodné. Vzhledem k omezené kapacitě jsou zpravidla vhodné jen pro systémový disk.
Stínění
Asi není překvapením, že počítač je z principu rejdištěm neuvěřitelného množství různého rušení. Jistě je vhodné mít kovovou kostru šasi jako ochranu před rušením z vnějšku a stínění vnitřní kabeláže na tuto připojené, ale v případě počítače je dobré se zaměřit též na rušení zevnitř. Zde již nejsou tak docela vhodné klasické měděné či hliníkové pásky přes některé komponenty či kabely. Mnohem vhodnější se jeví použití materiálů se schopností absorbovat EMI a RFI. Ano vyrábějí se pásky a folie, které jsou využívány hlavně v přístrojích pro mobilní komunikaci, routerech a výpočetní technice obecně. S pomocí googlu naleznete nepřeberné množství absorbentů, nejen originály od 3M, ale i asijské výrobky na Alieexpresu. Samozřejmě kutilství se meze nekladou a vytunit si přebytečným materiálem i jiné hifi přístroje než počítač může být taky dobrá kratochvíle
Wifi v počítači ano či ne?
S předchozím tématem úzce souvisí i použití bezdrátové sítě. Hodně z nás využívá rádo využívá smartphone či tablet jakožto ovladač pro své PC. Hodně softwarových přehrávačů tuto možnost nabízí a co si budeme povídat, je to velmi pohodlné řešení. Toto stejně jako třeba streaming lze realizovat velmi pohodlně přes wifi. Jenže každá mince má dvě strany. Zkuste si někdy úplně wifi adaptér v počítači vypnout a pusťte si svou dobře naposlouchanou hudbu, možná budete velice překvapeni, tak jako já…
Systém + tipy na vylepšení
Zde zmíním zcela upřímně, že kvůli nedostatečné praxi v tématu Linux zcela vypustím v textu tuto možnost. Zkrátka to nemám prozkoumané dost na to, abych se mohl relevantně vyjádřit. Určitě bude fajn, pokud zkušenější zmíní svoje zjištění v diskuzi. Nepochybně lze, ale postavit naprosto špičkový počítač s OS na bázi Linuxu. A je dost pravděpodobné, že i čistěji než s Windowsem, viz různé Raspberry Pi s Volumiem, Daphile atd. Ultimativní audiofilní počítače založené na Apple jsem ještě neregistroval, spíše jde asi záležitost nějakých die-hard fandů.
Windows, i přes jednoduchost kódu Linuxu, ve světě u autorů audio počítačů a různých highendových nadšenců přesto nevím jestli převažuje, ale je hodně rozšířen. Dá se říci, že jsou využívány ke dnešnímu datu seriózně jen systémy Windows Server 2012,2016,2019 a Windows 10. Obě poslední verze Windowsů (Server 2019 a Win10) jsou napsány ve stejném kódu, ale Windows Server má určité odlišnosti, kvůli kterým je některými preferován. Není divu, vzhledem k tomu, že není vybaven horami uživatelského balastu. Tento systém si však nejspíše málokdo z nás pořídí i kvůli jeho ceně, tím spíše pokud již vlastníme licenci Win10. Win10 je v základu systém dosti hifi nepřátelský, kvůli extrémní zaplevelenosti různým MS bloatwarem a službami, které by měly být pro běžné uživatele užitečné, ale pro hifisty jsou velmi neužitečné a přímo škodlivé. Je to řešitelné, ale nikdo nechce aby na něj zaklekli jako na Mironet v roce 2000, proto dále bez komentáře. I bez tohoto vynechaného bodu však nic není ztraceno a je možno se posunout dále – první co pomůže jsou softwarová vylepšovátka, viz. podnadpis kategorie níže.
Druhá věc je tato sada tipů co je nutné či vhodné udělat nejen ve Windows (seřazeno od oka, prvních několik je, ale opravdu důležitých):
• Vypnout Defender
• Vypnout automatické aktualizace (a nikdy žádné nestahovat ani manuálně)
• Nikdy nepoužívat antivirus, není ani důvod ho instalovat do Audio PC
• Nikdy nepoužívat žádný firewall
• Vypnout automatické režimy spánku, hibernace apod. po nějaké době nečinnosti.
• Nastavit práci vždy na plný výkon
• Vypnout všechny programy při startupu, které nepotřebujeme (tedy defacto všechny)
• Pracovat s právy administrátora
• Vypnout ve Windows všechny speciální grafické efekty, stíny, animace…
• Vypnout v nastavení oznámení/tipy a triky, které vyskakují automaticky ve Win10
• Zablokovat jakékoliv automatické aktualizace cloudu (OneDrive, Google Drive atd.), ideálně ho vůbec nepoužívat
• Vypnout automatickou údržbu systému ve Win
• Deaktivovat integrovanou zvukovou kartu na základní desce. Ať už ve Win nebo přes BIOS.
• V případě USB zařízení vypnout jejich automatické vypínání kvůli úspoře energie
• V případě, že nevyužíváme ani neplánujeme využívat internet, možno zablokovat v BIOSU síťový adaptér/wifi adaptér. Toto je příjemný upgrade vyřazením velkého zdroje rušení.
• Zablokovat v BIOSU funkci procesoru Hyper-Threading.
• Raději používat HDMI místo VGA pro spojení se zobrazovačem.
Softwarová vylepšovátka
Existují 2 známé softwary, které po zakoupení příslušné licence a nastavení/spuštění zajistí okamžité zlepšení zvuku a to bych zdůraznil – každého počítače. Tedy i když máte doma nějaký obyčejný notebook, toto Vám okamžitě pomůže zlepšit rozlišení pomocí snížení počtu procesů v OS, zajištění větší priority přehrávání, zajištění samostatného jádra procesoru pro přehrávací sw. atd. Je toho opravdu dost, co ty programy dělají. Nemyslím si, že by to byl schopen i pokročilejší uživatel nasimulovat, aby ušetřil peníze. Je to tedy asi tip s nejjednodušší realizací vs. nabízený efekt z tohoto textu. Nebudu popisovat detaily, jsou popsány na webech producentů softwaru.
• Fidelizer
• Audiophile Optimizer
Jsou dva hlavní představitelé. První je Fidelizer. Jsou 3 verze, Free, Plus a Pro. Free verze toho zase tolik neumí a proto nemusí být efekt až tak jednoznačný. Vzhledem k příznivé ceně v přepočtu něco přes 1400 CZK doporučuji rovnou Pro. Autoři Audiophile Optimizeru si nechají zaplatit o něco více, v přepočtu 3050 CZK. Je možno použít oba softwary zároveň. Autoři o sobě navzájem vědí a přizpůsobili se tomu.
Ještě existuje jeden prográmek, který není určen primárně pro hifi, ale je hojně v této souvislosti využíván. Opět jde o nastavení priority procesů v PC.
• Process Lasso
SW pro přehrávání hudby
Důležité téma a zároveň jeden z tipů na nejrychlejší upgrade zvuku jakéhokoliv počítače. Tentokrát kolikrát nepříliš draze nebo dokonce i zdarma. Základní rada, kterou už dnes zná víceméně každý, ale pro jistotu: Vždy v jakémkoliv sw přehrávači pracujeme pouze s ovladači ASIO, Kernel stream nebo Wasapi pro zajištění bit-perfect přehrávání. Tyto ovladače jsou zpravidla dodávány spolu s D/A převodníkem. I mezi těmito ovladači bývá rozdíl, nejlépe zpravidla vychází ty, které jsou dodány výrobcem převodníku (pokud jsou dodány).
Mezi hifisty používajícími PC byl po dlouhou dobu nejznámější Foobar2000 https://www.foobar2000.org/. Asi netřeba příliš představovat. V ČR ještě stále je asi no. 1 kvůli opožděnému vývoji oproti světu. A samozřejmě i proto, že je zdarma. Budu se proto na něj často odkazovat. Tento program byl svého času, v jeho začátcích opravdu slušný. I proto, že nebyla pořádná konkurence. Winamp nebo Windows Media Player opravdu nešlo brát vážně. Jak běžel čas a přibývaly aktualizace, systém bobtnal a už ho nelze doporučit pro ultimativní poslech. Někteří stále používají starší verze jako 0.83 kvůli zvuku. Ale v praxi v dnešní době jakákoliv verze dostane zvukově po papuli od jiných sw. Je to i o přístupu autorů, je to racionální program. Je dobrý, vše funguje, ale některé věci jsou podceněny, protože autoři nevěří, že by mohly mít vliv. V tom okamžiku samozřejmě narazili na svůj strop tak jako mnozí nejen na tomto fóru. Zkrátka univerzální dobře fungující racio program.
Co je tedy lepší? Z placených určitě HQ Player https://www.signalyst.com/consumer.html od finských autorů za v přepočtu necelých 7000,-. Nepochybně dobrý přehrávač. Hodně si zakládá na upsamplingu, různých filtrech, úprav ditheru atd. Nic pro mě, ale hraje době, o tom žádná. Nicméně tento nemohu až tak úplně doporučit. Proč platit za něco co je jinde zdarma a lepší?
Nekorunovaný král mezi univerzálními přehrávači je ROON https://roonlabs.com/ za v přepočtu 2800,- ročně nebo 12000,- doživotně. Jeho devizy jsou však jiné než absolutní kvalita zvuku. I když i ta je dle marketingu vývojářů důležitá a zkušenosti uživatelů jsou též na pozitivní straně. Spíše však jde přehlednost rozhraní, obrovskou řadu funkcí a DSP, informace o interpretech, albech, streaming z Tidalu atd. U Roonu je vše uživatelsky zvláště propracované (aby ne za ty peníze). Program by měl být dle zkušeností uživatelů dále než foobar2000 zvukově a je dobré ho zmínit. Mimochodem funkční výhody Roonu lze využít i pokud použijeme jiný sw přehrávač, lze totiž propojit s jiným přehrávačem.
Dále JRIVER Media Center https://jriver.com/za v přepočtu 1400,-. Opět jde o uživatelsky velmi příjemný program, se kterým se dobře pracuje. Zvukově opět dále než foobar2000, byť žádný top. Dá se říct nejméně zajímavý ze seznamu.
Dále velký ohlas ve světě a rozsáhnou komunitu má JPLAY http://jplay.eu/buy-now/s cenami v závislosti na verzi od v přepočtu 2500,- do 3900,-. To je skutečně audiofilský nástroj. Asi nelze nic moc vytknout krom toho, že se za něj platí.
Nizozemský XXHighend http://www.xxhighend.nl/ je pro lajky poněkud hardcore záležitost co se týče nastavení a možná i přehlednosti rozhraní. Umí toho opravdu hodně, jde na to však správně – různá nastavení RAM, CPU, vypínání procesů, služeb v OS atd. Bývá hodnocen velmi vysoko zvukově. Cena v přepočtu cca 2300,-.
Teď teprve přijde to zajímavé. Programy zdarma. Ty jsou zvukově paradoxně možná ty nejlepší.
Albumplayer http://albumplayer.ru/english.html – kromě země původu velmi málo známý ruský přehrávač, kde je vše navrženo pro absolutní procesní jednoduchost s cílem co nejlepšího zvuku. Program přes to, že je zcela moderní a pravidelně aktualizovaný, má grafiku jako z 90. let. Ani se neinstaluje, jen spouští, natolik je minimalistický. Ovládání je jednoduché, vše funguje jak má. Má vlastní upravené ASIO, KS a Wasapi ovladače a spousta dalších jinde nevídaných nastavení čistě jen pro purismus. Podporuje VST pluginy pro případné DRC. Doporučuji! Ovládání přes wifi na mobilu není problém.
HySolid https://www.hysolid.com/ – japonský minimalistický software prý vytvořený na objednávku od člověka, který vlastní jeden z obchůdků s hifi technikou kdesi ve čtvrti elektroniky, Akihabara v Tokyu. Trochu jinak pojatý než Albumplayer, ale rozhodně lze doporučit. Ovládá se vzdáleně přes mobil s Androidem či Iphone. Samotný počítač je pak v režimu, kdy ani není přihlášen do Windows a přesto tam přehrávač běží. Tím se zabrání spuštění množství procesů. Velmi chytré. Zvukově asi stejná liga jako Albumplayer.
InfinityBlade (Bughead Emperor) – černý kůň mezi přehrávači. Dílo geniálního japonského programátora, nejspíš trochu blázna. Přehrávač má podivné rozhraní. Asi ještě o poznání horší než XXHighend. Vyžaduje dosti specifické a složité nastavování. Jde na věc zcela jinak, hraje z RAM. Tím pádem by při jeho použití nemusely platit některé poučky, o kterých jsem psal v hw části. Má své tvrdé jádro fandů, kteří na něj nedají dopustit. Ostatní zděšeni z ovládání a nastavení neví, co si myslet a často rezignují na jeho používání. Ale zvukově bývá hodnocen mezi top. Bohužel se mi nedaří najít web ke stažení. Zdá se, že web autora zrovna nefunguje. Snad ne napořád.
Existuje toho samozřejmě více, ale není v mých silách to zde vše rozklíčovat. To hlavní a podstatné jsem snad vyjmenoval.
Upsampling
Drtivá většina digitálních zdrojů současnosti upsampluje (převzorkuje) v hardwarové doméně vstupní signál na mnohem vyšší vzorkovací frekvenci, nejčastěji 192kHz, ale dnes už i výše. Dlouhá léta se zároveň mezi mnohými hifisty traduje, že je lepší převzorkovat softwarově v počítači s tím, že toto převzorkování je kvalitnější než na úrovni převodníku. Funkci softwarového upsamplingu mají lepší přehrávače, tedy výše zmíněné, už zpravidla integrovaný a stačí tedy jen zaškrtnout příslušné položky v nastavení. Často je využíván algoritmus SoX. Do foobaru2000 je nutno stáhnout příslušný plugin. Vyzkoušení jestli toto má u Vás slyšitelný vliv nebo ne je díky snadnému zapnutí/vypnutí funkce otázkou okamžiku. Doporučuji nastavit převzorkování co nejvýše lze a umožňuje váš d/a převodník (a zvládne počítač bez dropoutů) ovšem s tím, že je dobré nastavit na násobky vstupní frekvence. Tedy 44,1 kHz na 88,2 či 176,4, 352,8 apod. Pravděpodobně přijdete na to, že opravdu tato funkce je přínosem oproti HW převzorkování na úrovni převodníku.
Trochu odbočkou od tématu je možnost převádět vstupní PCM signál do DSD. Opět je většina softwarových přehrávačů na toto připravena jen přepnutím v nastavení. Opět lze doporučit výstup na co nejvyšší nabízenou hodnotu, např DSD256 a vyšší. Ovšem pozor, jde už o hardwarově náročnější proces. Změna opět nastane. Ale její přínos je ne u každého převodníku stejný, nemluvě o osobních preferencích. Toto určitě není nutnost.
Datová úložiště (nejen) hudebních souborů.
Rozdíly ve zvuku mezi datovými úložišti jsou a to jasně zřetelné. Asi netřeba nijak představovat základní dělení na plotnové HDD a SSD disky založené na paměťových čipech. To je asi vše, v čem se v této oblasti běžný uživatel orientuje. Obecně vzato jakýkoliv HDD vs. obyčejný budgetový SSD konzumní kvality je rozdíl do jisté míry v preferencích. HDD je obecně hodnocen jakožto teplejší a přirozenější, zatímco u zmíněných SSD se hovoří o studenějším, tenkém či dokonce agresivním zvuku. Existují tuny diskuzí s hádkami mezi uživateli, co je lepší a proč. Zázraky v konzumní třídě, ale nelze čekat ani od jednoho.
Jenže tím to nekončí, to zajímavé teprve začíná. Na HDD nyní můžeme rovnou zapomenout, protože SSD používají v závislosti na kvalitativní třídě různé druhy pamětí. Nejlevnější, které pravděpodobně máte většina v PC je typu TLC. To jsou skutečně krámy nejen z hlediska hifi. Nicméně pro zajímavost, právě se začíná zavádět technologie QLC. Dojde ke skokovému nárůstu kapacit SSD a zároveň snížení cen a hlavně dalšímu snížení kvality. Ještě před třeba 5-ti lety byla vcelku rozšířená paměť typu MLC. Stále se prodávají. To už je pro datové úložiště schůdné třeba ve formě disků Samsung 850 Pro. Dnes je tato technologie vzhledem k úspoře nákladů používána jen v dražších discích pro IT „fajnšmekry“. Úplný vrchol, na který je však potřeba zaměřit svou pozornost jsou SSD s paměťmi typu SLC. Bohužel ceny jsou horentní a kapacity často nepříliš velké. Paměti typu SLC mají vysokou živostnost a též jsou rychlejší než jejich levnější alternativy MLC a TLC. V praxi jsou používány především pro aplikace, kde je vyžadována absolutní spolehlivost po dlouhé roky i při vysokém zatížení jako jsou servery. Lze googlit též pod pojmem Industrial SSD. Co je pro nás podstatné, disky s SLC pamětmi zvukově předčí všechny ostatní disky s levnějšími čipy i HDD.
Bohužel jak jsem zmínil, ceny jsou horentní a to, co se dá sehnat ještě za přiměřenou cenu jsou nižší kapacity typu 16,32 či 64 GB. A na takové kapacity hudební sbírku těžko uložíme. Řešení je ukládat na disk vždy pouze tu hudbu, kterou chci poslouchat v danou chvíli. Zbytek mohu mít klidně na plotnovém externím HDD nízké kvality.
Druhé použití pro SLC SSD je ještě důležitější než jakožto úložiště hudby – systémový disk. Ano je vhodné mít v pc vždy 2 disky. Jeden systémový pro operační systém a veškerý software a druhý jako datové úložiště hudby. Už jen toto oddělení samo o sobě je jedna ze zásadních věcí při stavbě audiofilního PC. Právě jakožto systémový disk pak úplně bez problémů postačí právě disky s nižší kapacitou jako je 32 GB. Oblíbené mezi audiofily jsou např. průmyslové SSD Apacer řady SAFD. Kvalita systémového disku je, ač se to zdá neuvěřitelné, pro zvuk důležitější než disku sloužícího jako úložiště hudebních dat!
Jedno upozornění na závěr, vždy když se zmiňuji o SSD, mám na mysli ty pro klasické rozhraní SATA, nikoliv M.2/mSata. A už vůbec ne USB rozhraní. Nové m.2/mSata nedosahuje kvalit klasického SATA rozhraní. Jsou všeobecně mezi hifíky, staviteli Audio PC, nepopulární.
Další možností pro ukládání dat jsou paměťové karty. Právě toto řešení je některými považováno za ultimativní. Jde buď o SD nebo nejlépe CF karty, opět nejlépe s SLC paměťmi. Existuje např. adaptér CF na SATA port, kde jsou vyměněny hodiny http://ppaproduct.blogspot.com/2016/05/ ... apter.html
To, že paměťové karty „hrajou líp“
si všimli i někteří komerční výrobci highend segmentu např. https://www.lessloss.com/laminar-stream ... p-207.htmlhttps://www.resonessencelabs.com/sd-card/
Sám v současnosti používám SLC SD karty jako úložiště hudby. Na SD kartu si vzhledem k omezené kapacitě nahraji před poslechovou seancí, to co plánuji poslouchat. Kdo nemá čtečku SD karet přímo na základní desce, stačí zakoupit USB čtečku. I přes problematičnost USB propojení má toto zjevnou výhodu ve snadnosti oddělit napájení. Netřeba se potit nad smd na základní desce a místo toho to lze zrealizovat buď usb kabelem s vyvedenou napájecí větví do lineárního zdroje nebo velmi užitečným výrobkem iFi iDefender 3.0, kde snadno zapojíme samostatné napájení z lineárního zdroje. Mimochodem iDefender je velmi vhodný i pro d/a převodníky bez samostatného napájecího adaptéru. A vůbec je to dobrá věc pro experimenty. Jeho předřazení před jakýkoliv převodník, sebelepší, udělá změnu. Jestli k lepšímu, to je jen na Vašich uších.
Aby to nebylo tak jednoduché, pro finální zvuk hraje roli i jak naformátujeme paměťovou kartu. Naštěstí toto dobře shrnuje rada od autora Fidelizeru: https://www.fidelizer-audio.com/improvi ... -for-free/
Tedy naformátovat systémem souborů exFat s velikostí jednotky 128kb. Následně použít software DiskFresh.
Poslední možností, kterou zmíním spíše okrajově je přehrávání hudby z RAM, tzv. RAMDISK. Obecně asi lze říci, že je to lepší než použití plotnového HDD, ale zkušenosti uživatelů jsou velmi rozporuplné. Někdo tvrdí, že nic lepšího není, jiný má opačnou zkušenost. Důvodem je velká variabilita pamětí RAM, různých typů a rychlostí sběrnic a jejich nastavení. Tedy ne u každého PC se dostaneme ke stejnému výsledku. Ale za zkoušku to samozřejmě stojí.
USB vs další digitální výstupy
obecně z PC těžko využijete jiný výstup než je USB. Málokdy je v konektorové výbavě optika či či klasický spdif třeba formou 3,5mm jacku. A když ano, bývá nekvalitní, zajitterovaný, zkrátka nepoužitelný. Takže jsou 2 možnosti jak dostat signál dále do d/a převodníku.
Z PC USB napřímo kdy budeme spoléhat na kvalitu vstupních obvodů, filtraci a kvalitu hodin v převodníku.
Z PC USB do další krabičky, typicky USB/SPDIF převodníku vyšší kvality. Třeba Casea Aquila, Hiface Evo Two, Singxer SU-1 či Matrix X-SPDIF 2 atd. Odtud dále koaxiálním kabelem zakončeným RCA, BNC či AES/EBU, i2s či optikou do převodníku. Pointa je ta, že předpokládáme vyšší kvalitu tohoto transportu oproti USB vstupu přímo v převodníku. Bohužel nelze to předpokládat automaticky, může to tak být a nemusí. Bez vyzkoušení tedy nemáme moc šanci to zjistit.
Trochu bokem stojí různé vylepšováky „digitálního toku“ zapojitelné do USB cesty mezi PC a převodník. Svého času měl úspěch Audiquest Jitterbug, podobně jako Schiit Wyrd nebo UpTone Audio USB REGEN. Ale jsou to jednoduché krabičky, kde jde hlavně o galvanické oddělení. Žádná atomová věda. Mnohem lepší nabídku příslušenství a efekt na výsledný zvuk mají produkty iFi Audio. Od levných hraček jako iSilencer+, přes iDefender+ až po pokročilejší jako Nano iGalvanic 3.0 a hlavně micro iUSB 3.0. Zpravidla lze očekávat zlepšení i v případě předřazení u drahých daců.
A samotné USB kabely? K tomu není co objevného napsat. Desítky výrobců, stovky různých modelů. S každým jiný zvuk. Podmínka čím dražší, tím lepší tak jako u jiných věcí vcelku bohužel platí, ale jako vždy výjimky potvrzují pravidlo. USB kabel základního typu v žádném případě nelze doporučit, pokud by byl použit, netřeba věnovat pozornost zbytku textu.
DRC (Digital Room Correction)
Tato problematika by si zasloužila vlastní obsáhlé vlákno. Bylo by to minimálně stejně obsáhlé jako zbytek, který jsem popsal. Z toho důvodu jen velmi obecně, spíše pro zorientování absolutního začátečníka. Žádné pokročilé informace zde nehledejte. Nicméně to nic nemění na tom, že z hlediska důležitosti tento bod určitě nepatří na poslední místo.
Pro ty, co naznají tento pojem, v principu jde o úpravu frekvenční, případně fázové charakteristiky v místě poslechu tak, aby byla co nejblíže ideální rovné křivce (nebo takové, kterou preferujeme). Je třeba si uvědomit, že naprosto každý hifista má ve své místnosti, když ne přímo módy, tak přinejmenším různé propady nebo naopak boule na určitých frekvencích. Tyto jsou zpravidla na basech. Co jsem si stihnul všimnout, tak dosti častá je boule kolem 40-50 Hz a propad okolo 90-100 Hz. I když uděláme úpravy akustiky, tak je zcela neodstraníme, pouze zmenšíme. Výjimkou jsou opravdu komplexní akustické úpravy, které však v praxi zrealizuje promile hifistů. DRC můžeme též definovat jako velmi pokročilou verzi ekvalizace. Ta samozřejmě boule/propady vyžehlí v místě poslechu opravdu efektivně. Počítač je naprosto ideální nástroj k realizaci DRC. Na rozdíl od hardwarových řešení a tím myslím jak různé profesionální ekvalizéry pro DJ či PA (public address) sféru, či relativně levné krabičky od miniDSP, totiž v případě, že jde o kvalitní software, nedeformují (nebo deformují mnohem méně) výsledný zvuk. AV receivery s možností DRC ani nezmiňuji, protože tam pro změnu audiofilních kvalit nedosahuje zesilovací část. Samozřejmě jsou i velmi dobrá hardwarová řešení bez kompromisů, ale ta jsou již za odpovídající peníze a nejsou předmětem tohoto textu. Softwarový DRC jen jednu nevýhodu, je to ne úplně nenáročný výpočetní proces navíc, který musí počítač provést nad rámec přehrávání, což jak jsem popsal výše, obecně nechceme. Je to, ale proces natolik přínosný, že mu tuto drzost rádi odpustíme
Abych alespoň chvíli neplácal jen prázdné fráze, tak jedno doporučení - MathAudio Room EQ. Velice povedený a uživatelsky mimořádně přátelský plugin od ruského autora. Je znám již dlouho a je postupně v průběhu let vylepšován. Mám vyzkoušeno, že zásah do kvality středních a vyšších kmitočtů není v tomto případě nežádoucí (v případě zaškrtávací volby „high resolution“, jinak ano). Případně je možno preventivně řešit jen basy, kde stejně vzniká většina problémů a tím se těmto rozhodujícím pásmům vyhnout. Nejvíce šokující je však vzhledem ke kvalitám cena licence – pro Foobar2000 zdarma, pro ostatní (zvukově kvalitnější) přehrávače s podporou VST pluginů za v přepočtu cca 3000,- s DPH.
Samozřejmě k provedení měření je nutný měřicí mikrofon. Za mě lze doporučit buď oblíbený usb mikrofon UMIK-1 nebo ve světě asi nejrozšířenější měřící mikrofon Behringer ECM8000, který však pro připojení k PC vyžaduje mikrofonní předzesilovač s XLR konektorem a fantomovým napájením. To lze snadno vyřešit tímto výrobkem: the t.bone MicPlug USB.
Obecně pak nejen frekvenční charakteristiku místnosti měříme programem REW, který je zdarma. I jeho prostřednictvím lze vygenerovat filtry pro konkrétní místnost, ale sem už zabředávat nechci. Je to na jiný, delší text.
Budu rád když se i Vy podělíte o své zkušenosti, protože přístupů je více (NAS, dual PC setup atd.) o kterých jsem se nezmínil. Nebo třeba zmíněné linuxové Raspberry PI by mohlo přinést také slušné výsledky. Nemluvě o streamingu přes LAN, který zatím považuji kvalitativně za horší a tedy ne ultimativní řešení. Někteří, ale budete mít jistě jiný názor nebo zkušenost a to je jedině dobře. Když se s ním podělíte, tím lépe. Nicméně IT se neustále vyvíjí, takže vždycky se může objevit a také objeví nějaký kus sw, hw nebo nějaké nové neotřelé řešení, které bude další vzpruhou a motivací k dalšímu zlepšování. Za 5 let tento text bude dost možná těžce neaktuální.
