Vzhledem k tomu, že hlavně poslouchám rock ze sedmdesátých let, nejsem žádný netopýr, který trénuje uši na vybroušených jazzových samplerech nebo se nechává bičovat mohutným vlnobitím orchestrálních skladeb.
Žádné dramatické zlepšení u svého CD playeru jsem neočekával. Prvotně jsem si chtěl hlavně zkusit, jak by DAC dokázal zlepšit zvuk hlavně mého "kombajnu" CA BD 752 při přehrávání nosičů DVD-A. Bohužel vzhledem k tomu, že se mi nepodařilo přinutit univerzál ke spolupráci, tak jsem raději probudil k životu prastarý Panasonic DVD-S75. Spustil jako politý živou vodou. Na chvíli jsem přepojil na Cambridge Audio 752 a najednou jsem znejistěl. Při pokusu o srovnání zvuku CA versus Panasonic + DAC jsem byl maličko zaskočen. Rozdíl se mi nezdál už tak propastný.
Připojeno na SPDIF CD přehrávače. Album GENESIS - Selling England by the Pounds má několik pasáží, ve kterých zazní opravdu velmi hluboké tóny. Ne každá sestava se s tím umí správně vyrovnat. U svého aparátku jsem tyhle obtíže svaloval na dvoupásmové repro se šestnáctiapůlcentimetrovým středobasem. Právě tady jsem zaregistroval výrazné zlepšení reprodukce kritických míst, která až nyní rozkvetla v plné kráse.
Před časem jsem si jako skalní fanoušek Pink Floyd pořídil album The Wall od MFSL. Na základě jednoho významného zjištění tvůrců posledního SACD Pink Floyd ( WYWH) asi nebude lepší podoba tohoto alba. Po několika minutách poslechu se mě zmocnil strašný pocit zmaru. Nahrávka obsahovala vskutku velmi jemné detaily, ale HLAVNĚ velmi zemité basy, které místy úplně zničily požitek z ostatních atributů alba. V první chvíli jsem to svaloval na posluchačskou indispozici, ale po několika dnech jsem shledal stejný problém.
Jakmile dohráli Genesis okamžitě jsem vložil zlatý kotouček The Wall a pozorně zastříhal ušima v očekávání onoho tragického hučení v nejvypjatějších pasážích. Ecce...zázrak DAC Custom Works. Pokud bych měl utratit své poslední peníze jen proto, abych mohl poslouchat The Wall v této kvalitě, klidně bych to udělal. Těžko se mi hledají slova, ale nikdy jsem album neslyšel s takovou spoustou detailů a HLAVNĚ s naprosto bezchybným přednesem i těch nejhlubších basů, které se na albu vyskytly. Kopák se krásně zpevnil a celé nejhlubší pásmo se jaksi uzavřelo a zpřesnilo. Another brick in the wall pt. 1 a nářez v The Happiest Days Of Our Lives jsem si vyloženě užíval - jak příznačné. Teprve teď si plně uvědomuji ty nádherné kontury Watersovy baskytary, která se stává v některých místech alba docela nosným prvkem a udržuje dramatické napětí. Kapitolou samou pro sebe jsou bicí. Kvanta přechodů po spoustě bubnů a bubínků a ty zlatem zvonící činely. Jedna báseň. V Mother si nemohu dost užít krásného dialogu akustických kytar. Jsou jako živé se všemi dozvuky. Asi v 1:49 krásné hrábnutí na "H" a pak jen krásný duet Gilmourovy kytary a Masonova arzenálu. Ten občasný úder "na hrušku" jen dokazuje s jakou péčí byly ty bicí na celém albu snímány.
Teprve když ze mne vyprchala euforie z poslechu The wall jsem se odvážil pozvat kolegu, který je spíše příznivcem reprodukce ze svého analogového zařízení. Po několika minutách poslechu svých testovacích nahrávek uznal, že reprodukce se opravdu výrazně přibližuje jemností a pohodovým zvukem jeho analogu s elektronkama. Bylo docela překvapením, když k našemu poslechu přinesl otestovat DAC Cambridge Audio. Nemá cenu popisovat to strašné fiasko Angličana
Pro ostrovní výrobek byla jediným plusem konektivita a vybavení přístroje. Zvuk, který by měl být prioritní byl ve srovnáni s CW jako z rádia z pionýrské stavebnice.Jako bonus bych zde rád uvedl jen stručné výsledky srovnání několika verzí alba The wall, které se za vzniklých okolností přímo nabízelo:
1. o několik koňských délek MFSL
2. velmi rané japonské vydání pro evropský trh tzv. black face (Hrálo pozoruhodně i bez připojeného převodníku.
3. o tohle místo se dělily EMI Harvest a CBS Columbia z přelomu 80. a 90. let
4. a poslední místo byl propadák Japan mini LP remaster, který vynikal "vylepšeným" zvukem tahajícím za uši. Ta nádherná papírová replika už to rozhodně nezachránila.
Co říci závěrem? Snad jen to, že velmi vstřícný přístup při zapůjčení přístroje dává neskutečnou příležitost všem, kteří hledají způsob jak dostat ze svého CD přehrávače o něco lepší zvuk. Stačí aby jejich CD přehrávač měl digitální výstup. Pravda u putovní verze je jen SPDIF , což může být pro někoho limitující.
Netvrdím, že mám kdovíjak kvalitní CD přehrávač, ale fakt, že u přístroje za cca 60 tis. došlo k znatelnému zlepšení je jasným důkazem, že DAC CW je za ty peníze naprosto výjimečným zařízením.
Osobně jsem měl v plánu rozsáhlejší upgrade sestavy včetně vyspělejšího síťového filtru. V životě však také existují důležitější věci, proto se snažím vyrovnat se skutečností, že převodník putoval zpět ke konstruktérovi a termín jeho návratu v některé z jeho modifikací je zatím ve hvězdách.
Podle posledních zpráv je na spadnutí sériová výroba dokonalejšího DAC značky
SP Audio. Ještěže jeho zapůjčení nebude možné. Tohle pokušení bych už asi neustál.
Kdyby náhodou byla nějaká takováto možnost, sbalím svých pět švestek a . . .
