LP nebo CD
audio + video / přenosné + MP3 13.5.2008 Václav Větvička
Pro některé lidi je cédéčko zastaralou technologií. To se však všeobecně říká o elpíčku už desetiletí, a přesto fajnšmekři jsou schopni donekonečna argumentovat, že formát, se kterým přišly Bell Laboratories koncem dvacátých let, je vlastně lepší.
Nosiče LP, které ještě nedávno prakticky zmizely z obchodů, zažívají návrat (a když jsme u toho, sehnat před pár lety nový gramofon znamenalo kus života těžkého). Je jasné, že část nových milovníků LP jsou staříci, kteří si připomínají mládí. Mezi kupujícími je ale překvapivě vysoké procento iPodové generace. Důvodů je celá řada, od nevalného zvuku na iPodu, který ty sluchově méně zasažené může dohnat k teplejšímu zvuku elpíček, až po marketingové triky.
Studia vydávají nosiče nejen v nejrůznějších tvarech, od srdíček až po trojúhelníky, ale i ve výrazných barvách. Spokojena jsou i studia, neboť přece jenom dostat písničku z tohoto nosiče do počítačové podoby je složitější nežli v případě CD. A tak začaly znovu vydávat LP i nových umělců. Občas se objeví i speciální bonus v podobě kupónů pro stažení písniček zdarma, takže kupující získá jak zajímavější zvuk v podobě LP tak i náplň pro iPod. Dalšími chytáky jsou velké obaly, které jsou graficky mnohem poutavější, možnost vkládání fotografií či velkoplošných plagátů nebo dokonce mnohastránkové „knížky“, vložené do obalu. Prodej zatím přestavuje pouhý zlomek prodeje úspěšnějších nosičů, v případě LP je to 0.2 procenta celkového prodeje, zatímco digitální formát se již vyšplhal na 10 procent, nicméně i to je u formátu, který byl dlouho považován za mrtvý, úspěch.
Ve Spojených státech se v roce 2007 prodalo 990 000 LP, o proti předchozímu roku 15,4 procentní nárůst. Nového trendu se chytl i onlinový obchod Amazon a připravit celou LP divizi, jejíž nabídka již dosáhla 150 000 různých alb. Opakovaná snaha řady studií nějakým způsobem omezit zacházení s cédéčkem pochopitelně na popularitě nepřidalo. Když máme v ruce LP, děláme si s ní co chceme. U CD nám studio pomocí DRM může život znepříjemňovat, u digitálních formátů na počítači v podstatě také. Cédéčko samozřejmě nelze pohřbívat, koneckonců prakticky každá domácnost dnes vlastní celou řadu přehrávačů. Pomalu je ale začíná vytěsňovat digitální formát, zvukově sice méně hodnotný, ale pohodlnější na vyhledávání. Popularita formátu MP3 je klasickým příkladem - audiofil zapláče, ale kvalita je pro většinu dost dobrá na to, aby pohodlá zvítězilo nad vysokou kvalitou. Přitom samotný formát MP3, považovaný za novinku, není nijak výrazně mladší nežli CD, kodek pochází se stejných osmdesátých let. V boji s digitální verzí má cédéčko v rukávu jeden solidní trumf – bude hrát ještě za 20 let. Jestli Windows 2028 budou schopny/ochotny přehrát MP3, to ví jen Bůh a svatý Václav.
