Audio Video Show jsem navštívil v pátek.
Pár dojmů:
Gramofony
Jejich renesance je zjevná. Spousta krásných strojů, radost pohledět. Jiný, než nostalgicko hračičkovský smysl sice nemají, ale je to prostě technicko mechanická nádhera.
Estetika
Hifi vnímám i vizuálně, tvoří součást obytného prostoru a ovlivňuje naše prostředí nejen zvukově. Z tohoto úhlu jsem potěšeně vnímal Mekintošovské modře rozzářené displeje s rudými Nautily a černým Ravenem. Tam se dalo sedět dlouho a byl to víc multimediální zážitek, než ostatní TV dohromady.
Dále esteticky ohromuje, až uspokojuje, levitující gramo. Tento artefakt chci jako samostatný solitér, ani ho nemusím připojovat s aparatuře. Stačí umělecký efekt podsvíceného rotujícího létajícícho talíře. K tomu už jen kávičku nebo čajíček.
Pokec
Pro tohle se na tyto akce taky jezdí, jasně. Proto ty hovory s konstruktéry českých strojů a se známými milovníky zvuku a hudby hodnotím převelice pozitivně. Podle fóra by si člověk často myslel, že se v řadách hifistů vyskytují převážně psychopati, osobně jsou to normální lidi.
Staré pravdy
Co nejvíc bilo do uší, je stará známá skutečnost, že fyziku nepodfoukneš. Malé bedny nehrají. Ještě jednou. Malé bedny nehrají. I pro ty vzadu. Malé bedny nehrají. Ty desítky pokusů namluvit nám, že hrají, jsou rozdupány na prach během prvních sekund poslechu. Malé bedny křičí, zběsile se ze sebe snaží vytlačit turbo zvuk našprajcovaný všelijakými šidítky. Výsledkem je vždy totální šit, co řeže uši a vypaluje mozek. Platí pro všechny slyšené regálovky, bez výjimky, a pro většinu podlahových beden, co sice měly design, občas i dezyng, ale neměly objem. Ten se snažily nahonit nějakým kurvítkem, a opět se to nedalo poslouchat. Malé bedny nehrají. Je jedno jak jsou zkonstruované, na materiálu nezáleží, značka není určující. Je to jedno. Malé bedny nehrají. Tečka.
Trendy
Trendy jsou v módě, v hudebních stylech, v autech, a v hifi samozřejmě taky. Díky trendům, mě velká část vystavovaných předmětů až tak nezajímala, za což jsem vděčný, byl aspoň čas věnovat se těm, které mne zajímaly. Gramo - až na výše zmíněné, ne-e. Streamování muziky, tož, temu taky nerozumím. Další maso trend je předvádět hifi na jakési syntetické dynamicky placaté muzice, co je elektronicky napružená, aby jakože efekt. Na mě to fungovalo jako automatizovaný barový vyhazovač. Jen jsem usednul, už jsem letěl, aby neletělo něco jinýho...
Zvuk - obecně
Tak nakonec moje dojmy ze zvuku. Celkově, vědom si všech omezení výstavních možností, stálo to za to. Hlavně si pěkně pohromadě ozkoušet všecky ty elementy, o nichž si jinak můžeme jen přečíst, prohlédnout a vnímat jejich chválu, či hanu, v kecech ostatních hifistů na fórech. Tady se musela ukázat síla strojů.
Zvuk - negativa
Malé bedny nehrají. Jo, to jsem už psal. I velké bedny dost často nehrají, ale specifika toho, proč mají zvuk mizerný jsou jiná. Často to bylo způsobeno prezentovanou hudbou, nebo něčím rušivým v akustice prostoru. Samo o sobě velká bedna neznamená nic jiného, než možný potenciál, který může, avšak zdaleka ne vždy musí, být využit. Proto mne u většiny expozic odradila nepřirozenost a umělá vyhoněnost zvuku na úkor všech atributů, které v něm hledám. Chyběla uvolněnost, přirozená splývavost, mikrodetaily. Dosáhnout obligátní hudebnosti je zřejmě stále téměř nemožné. Naopak, zahlušit hudbu syntetickým trendy marastem bylo znamení skoro u všech vystavovatelů. Nebudu raději jmenovat, ale o spoustu legend bych si neopřel ani staré rezavé kolo.
Zvuk - pozitiva
Zde to bude krátké a jasné.
Sroll - zdaleka nejlepší zvuk výstavy. Brilantní podání celého zvukového spektra, vše plně přirozené, dynamické, rozlišené, barevné, plnorozsahové. Živá voda. Opakovaně jsem si tam chodil spravit ucho. Hudba s velkým H.
RD Acoustic - s tímhle bych taky dokázal žít. Hudebnost nekonečná, všechny tóny čisté, rychlé, nezkreslené, balzám na uši. Krása i na pohled. Posluchačská radost.
Gryphon - třetí nejlepší zvuk výstavy, v podstatě bez výhrad. Za cenu rodinného domu jim to hrálo parádně, sebejistě, mohutně a přitom kultivovaně. Moc fajn.
Sluchátková kombinace STAX SR-L700 + STAX SRM-D50. Jak sluchátkový poslech dlouhodobě nemusím, zde bych si ho dokázal představit. Lehké, znějící, objímající, věrné.
Byly tam i některé další sestavy, které hrály slušně. Ale to je málo, to časem omrzí, hudba se stává fádní. Hledám co nejdokonalejší zážitek. Po návratu domů jsem konstatoval, že mi to hraje někde mezi kompletem Sroll a RD Acoustic, takže ideál...
Resumé?
Co je na Hifi nejlepší? Muzika!
Co je na Hifi nejhorší? Hifisti...